str. 38
Co Krumlov bude naříkat, a po vás, Jezovci, vzdýchat.
To bude kvílení pro vás,
za pláč — slušel by jim provaz
Tak jako jinému každému synu vlasti nezdárnému.
Do přikopá z kanceláře, sluší hodit partikáře.
Že píseň tato zpívána byla brzy po defenestraci, zřejmo z obsahu a že byla snad tištěna a v pobělohorské době potlačena, svědčí podobná o nějaký měsíc později publikovaná báseň německá. Byla tištěna v Kutné Hoře a skladatelem byl farář Jan Faber. Počíná obvyklým způsobem obšírných titulů: Warhafftige Zeitung und Geschicht, welche sich begeben und zugetragen ... Již však v samém názvu autor projevuje svoje stanovisko a směr větou: Aho dass auch ihrer etliche der Vornembsten Bapstler als Trewlose und Meineydige Manner, vom Prager Schlosse fast in die 26. Ellen hoch zum Fenstern hinaus springen můssen.*)
První, co svědčí proti pravé znalosti události u autora, jest špatné datování o dva dny později, ale i to snad možno spíše vyložiti jako chybu tiskovou, neboť přibližnou výšku okna udává téměř stejně se Skálou (II. str. 134.) a to na 26 loket. Báseň obsahující 27 slok, popisuje především odpor místodržících proti stavům a zasahování v tento děj od jesuitů. Od šestnácté sloky krátce líčí samotný výjev na Hradě, kdež prý po staročesku (nach altem Gebrauche) byli svrženi nejprve Slavata a Mar-tinic, za těmito v básni jménem nejmenovaný sekretář Fabricius (stolz, meineidig Mann). Ke konci básník též neopomíjí dodati, co stihlo jesuity a jak byli vypovězeni. Jednostrannost autorova vystupuje dosti plasticky. Dřevořezba vložená mezi titul a text jest fantasticky a nevěrně provedena jako'na uvedeném letáku quartovém.
Byl to vlastně účel vší tehdejší publicistiky, by eo nejvíce zlehčila protivnou stranu a získala sympatie čtoucího lidu pro své úmysly. Tím také snad odůvodněno na první pohled přísné nařízení: „Kdožbykoliv v tom postižen byl a to podlé práva bylo by na něho prokázáno, že by Cedule zrádné spisoval, lípal, metal, pokoutně kladl, aneb takových cedulí zrádných, nešlechetných aneb handlivých příčinou byl, ten takový každý bez milosti jakožto zrádce čtvrcen býti má." A další přesné definování cedulí nepřipouštělo omylu: »A co se tuto o zrádné ceduli pokládá, rozuměti se má o všech jiných k tomu podobných zrádných spisech, jako jsou písně, listové, knihy, jenž v právech císařských všecko slově libelli famosi. < **)
Že ovšem nařízení bylo překročováno s obou stran a tímto přísným trestem netrestáno, jest v tehdejších pohnutých sociálních poměrech snadno vysvětlitelno. . Důkazem toho jest celá řada satirických letáků, pamfletů, jichž možno za' války třicetileté počítati do set.
|
*) Otiskl Opel-Cohn, Der dreissigjáhrige Krieg, str. 11—15, a dle něho Dit-furth-Bartsch, Die histórisch-politischen Volkslieder des dreissigjahrigen Krieges, str. 3—5.
**) Srv. Winter Zik., O zrádných cedulích a pamfletech. Národní Listy. 1866, č. 142.
|
|
