úplně přepracovati. Za tím ťičelem jest mi přečítati celé haldy knih, vybírati příhodné články, tyto zas upravovati atd. Zabírá mi to všecku skrovnou prázden, a musí to býti, má-li býti naše mládež náležitě opatřena. Mimo to musím nějakou maličkostí přispěti sem tam do] našich časopisů moravských a tak, milý příteli, bude mi lze vyhověti Vašemu mně tak milému a lichotivému přání až někdy později. Je mi to tím více líto, že mně samému jest se nyní utéci k Vám se snažnou prosbou. Rád bych také z Vašich převzácných prací měl několik kousků v čítance III. a IV. Nelze mi nyní znovu všecko pročítati, i prosím Vás snažně, určete mi laskavě sám několik příhodných kousků. Zavděčíte se tím velice nejen mně, nýbrž i naší mládeži, které se ze spisů Vašich dostane vítaného poučení o důležitých věcech národních ve formě dokonalé . . .

V Brně, 11. března 1896. Mám sbírku přísloví a pořekadel přichystanou k tisku. Libo-li, pošlu Vám ji do Českého Lidu, mohl byste ji po troškách uveřejňovali. Račte mi laskavě oznámiti, hodilo-li by se Vám to.

V Brně, 18. března 1896. Není toho, jak se domníváte, nějaká velká sbírka; jenom sbírečka. Ale jsou to věci celkem obsažné a jadrné, po kousku snad dobře vyplní prázdné místečko. Ponechal jsem nářečí krajiny, v níž jsem které přísloví našel. Potřebné litery snad má tiskárna? Jsou to hlavně: i (tvrdé), I (měkké), polské é, á, ž, pak některé měkké retnice p, m, atd. Není-li těchto, dejte sázeti pj atd.: pjata. Psal jsem to rychle, sazeč by se v těch věcech silně neznámých mohl snadno zmýliti, bylo by tedy snad záhodno, kdybyste mi poslal korrekturu. 0 mé žádosti, abyste mi laskavě poznamenal některé kousky ze Svých spisů pro čítanky, ani jste se nezmínil. Zavděčil byste se mi velice!

V Brně, 27. března 1896. Slárnu, stárnu! Pozoruji to mimo jiné z ubývání paměti. Ptal jste se mne minule, jak se mi líbí Váš »Přehled českých písní národních,« a já ve svém lístku zapomněl jsem se Vám zmíniti o této Vaší publikaci předůležité. Oznamuji Vám tedy dodatečně, že se mi tato Vaše důkladná a velmi zajímavá práce líbí velice a že z ní mám upřímnou radost. Žasnu nad Vaší pilností, která za kratičký poměrně čas už tolik cenných spisů naší literatuře podala. Viděti, že Vám ten »hypernationalismus,« naším novověkým »vlastencům« tak hrozný, nikterak nevadí v práci důkladné a svědomité .... bude asi něco jiného na závadu vědecké neplodnosti a nedolužnosti, než ten . . . hyper-nationalismus, do kterého si tuším . . ., ani český národ, ani konečně Němci nemohou stěžovati. Posud nebylo nic slyšeti o tom, že by se byl nějak ukázal alespoň »nationálním« ? Že si ti pánové nevšímají trochu vědecké literatury německé, aby poznali, co odtud vane nejen vroucí lásky vlastenecké, nýbrž i »hypernationalismu«. »Vřet každému srdce po jazyku svému,« jenom nám Čechům pokládá se to za zlé od nových proroků. — Společnost zdejšího Františkova Musea hodlá vydati něm.-český sborník o svých sbírkách rukopisných. Byl jsem požádán, abych napsal něco o sbírkách písní lidových, tam rukopisně chovaných, o nichž se v Pře-