dělní, která předvádí na jeviště Rettigovou s celým ovzduším doby jako by v roztomilé selance! Památky po Rettigové pilně sbírá p. Józa Nováček, jenž také ochotně zapůjčil na výstavu ze své sbírky řadu pěkných a charakteristických upomínek a památek.

Ohřívám na konec vzpomínku, jak r. 1863 F. B. Mikovee obstaral pro pozvané hosty v Saskem dvoře v Praze staročeskou večeři, upravenou věrně podle receptů kuchařek staročeských. Podle jedněch večeře chutnala a opakovali za týden zase, podle druhých vzpíral se jazýček podivným zvláštnostem kuchyně staročeské. Rozmarně to vylíčil Dr. Z. Winter v uvedené knize. Po Mikovcovi obnovuje pí. J. Krátká pokus, podati obraz kuchyně staročeské na výstavě, kterou svědomitě připravila a kterou vzbudila zájem pro studium lidové kuchyně československé. Proto jsme pokládali za povinnost v Českém Lidu věnovati pozornost zdařilému tomuto pokusu na Žofíně.

Přistěhovav se do N. jako novopečený >pan správce* školy, shledal jsem ji jako každé novorozeňátko — holou a chudičkou. Dozvěděl jsem se, že o »sejpce< bývá »přesejpka,« z které by mohlo něco pro školu »kápnouti«.

Tak zvaní rustikalisti (starousedlí) dohodnou se s pastýřem a kovářem o úmluvách (pravidelně na rok) za vzájemných podmínek. Plat oběma mimo trochu obecních polí větším dílem záleží z obilí, a to žita a ovsa, jež se jim »vyplácí« obyčejně v sobotu před nebo po sv. Ondřeji. Za to však musí slouha hospodáře vyčastovati vepřovou pečení a kovář pivem. Velikost krmníka jest smluvena, drob zůstane slouhovi na jitrničky. Z těch všech, jeho děti sotva po jedné dostanou, vše jde hospodyním celé obce na »košt«.

O >sejpce« mají u slouhů vydrhnuto a vybíleno, vůně pečené láká kluky, kteří od rána pobíhají i s děvčaty okolo pastoušky. Za stolem starosta s celým výborem »přijímají«. Trousí se k pastoušce hospodáři, svátečně oblečení s pytli obilí, podle velikosti statků. Starosta s výbory vážně přeměřují jednotlivé dávky, a co přebývá, jest »přesejpka« a a uschová se. Mezi měřením častuje slouha hospodáře kořalkou. Pak se dražbou »přesejpka« prodá a za stržený peníz nakupují kávy, cukru, rumu, tabáku, sirek a karet, aby si na konec udělali »dobrou hodinku.*

Na >přesejpku« jsem nasadil páku: Přesejpka musí letos na knihovnu školní! A všecka jim čest, výbor hned za sebe svolil, že věc sousedům doporučí. Po večeři sedím u stolu a v duchu s radostí počítám, kolik asi dnes přesejpka škole vynese. V tom na zápraží zašramotí dře-věnky, do školy vrazí celý výbor, abych si neobtěžoval mezi sousedy vejíti a vyložiti jim, jak se letošního přebytku má použiti. U slouhy byla