Mikuláš Aleš, Špalíček jednoho sta národních písní a řikadel.

Než otevře čtoucí sešit Českého Lidu, hned na uvítanou, od založení časopisu, setká se na obálce s kresbou mistra M. Alše. Ke komu jinému měli se vydavatelé obrátiti za vystižení svéráznosti lidové tradice při založení sborníku, věnovaného lidu českému, než k mistrovi Alšovi... A od té doby často přispěl Aleš svými obrázky do Českého Lidu, provázeje výklad A. Jiráska o formanech, red. Zíbrta výklad o vynášení smrti,

o klibně atd. Český Lid mistr Aleš pročte od konce do konce a má rád náš časopis. V tomto čísle bude překvapen, že jsme se svolením p. eis. rady J. Otty uchystali sbírečku jeho kreseb o národních písních a říkadlech, chtíce upozorniti na Alšův Špalíček.

V záplavě zpráv a inserátů o knižných novinkách vánočních zanikla stopa nejpěknější obrázkové knihy letošní, která svým obsahem týká se v první řadě Českého Lidu a jeho čtenářstva. Nákladem Jana Otty vydal prof. K. B. Mádl sbírku kreseb mistra Mikuláše Alše, vysvětlujících a provázejících lidová říkadla česká a písně lidové. Napřed sestaven jakýsi kalendář podle měsíců a pak řada vybraných písní. V předmluvě vydavatel znamenitě vystihuje význam a ráz kreseb Alšových, i odůvodňuje, proč sebral tento »špalíček« k vydání.

Nejdříve si všimneme obsahu, napřed kreseb k jednotlivým měsícům, potom písní, které Aleš provází obrázky.

Skvostné vydání Alšova Špalíčku řadí se svou úpravou i obsahem, naším, ryzím, českým, mezi nejvzácnější publikace novější doby a zasluhuje plným právem pozornosti a, řekneme přímo, odbytu — při vříska-vém víření bubnu reklamy až odporné, při vynášení knih obrazových, které vedle dráždivosli domnělé jsou buď napodobeninou cizího zboží, zanášeného vkusem doby a osob, nebo prostě jsou otiskem cizích štočků obrázkových s podloženým, násilně přizpůsobeným textem českým. Kresby 'Alšovy, čerpané z lidového života nedávného i již zaniklého, vyplněné podrobnostmi z kraje i z lidu českého, rázem u každého, kdo ještě nenasákl nadobro škrobeností a ztrnuloslí přepodivných zkroucenin módního vkusu, vzbudí dojem milý, těšivý, vyvolá hejno vzpomínek na domov, na mládí, na drahé, kteří v domově za mládí žili, a od listu prvního do posledního neochabne, kdo písně a říkadla zná, hlavou i srdcem zachvěje půvab slova

1 melodie písní, které mu drahá hlava zpívala a zpívati naučila... Nic — žádné úsměvy nad sentimentalismem! Vezměte listy, jimiž kalendář znázorněn —¦ neproběhne vzpomínkami celý život za rok ve svém živlu pokaždé, s radostí i s lopotou příslušnou . . . Vezměte písně milostné, svatební, rodinné, rozmarné až do zádumčivé Mirotické, s kostelíčkem miro-tickým a hřbitůvkem i se sloupkem >za dušičky* z rodného kraje Alšova — neubráníte se dojmu mocnému, tklivému a chtěj nechtěj přesvědčíte