Zajímavé ukázky dřevěného stavitelství z Dašic podávají vyobrazení dřevěné radnice (str. 216.) a dřevěné kapličky Sedmibolestné Panny Marie (str. 217.). Radnice zanikla 1830 a jest tady její zachovaný obrázek, tím vzácnější. Jak byly podobné starožitné stavby nahrazovány novými, zděnými budovami, ukazuje vyobrazení radnice v Sezemicích na str. 219.

V Bohdanči chová listárna dvě stříbrné pečeti, menší s českým nápisem z r. 1555 a větší s latinským nápisem a stříbrným řetízkem z r. 1586. Viz vyobrazení na str. 221.

Bohdaneč měla za starodávna 4 brány. Obraz Hradecké brány, jež byla shořena r. 1889 (viz na str. 223 ), jest jedinou ukázkou někdejšího opevnění.

Ukázku proslulých »pernštýnských cihel-? podává vyobrazení na str. 224. podle originálu, chovaného ve školním museu v Bohdanči. Jak byla vystrojena očepená nevěsta, poučuje obraz paní doktorové

Hromádkové (str. 225), jejíž otec, starý Horský, nosíval ještě cop. Jak se chodívalo v Pardubicích na počátku 19. století, v době francouzských válek, napovídají úryvky písně, zapamatované Marií Rbsůlkovou (naroz. r. 1799): s Vy pardubské panenky, ztratily jste milovníky, císař pán vám je na vojnu pobral, nemáte se s kým těšiti. Kde mládenec, tu je panna, jsou jako blázni přistrojeni, on má z devíti kusů kabát, život dlouhý, šosy krátký, na hlavě maličký klobouk, vyhlíží v tom jako chomout, kalhoty má jak hansbuřt dlouhý, bodejž tu modu pes zatlouk. Ona má šaty před seboii lak jako . . . nádherně si v tom vykračuje, vigáno se táhne za ní; hlavu nese jak Turkyně, na uších velké oringle, někdo by myslel, že je od stavu, ona patoky šenkuje.<

Anno Dni 1692 die 14. Meus, Junij, W dome Geho Qsvíceno.sti Pana P. Jakussith Imricha, w Dedine Bohuslawyczých, w pritomnosty Uradnych Osob, a Richtara Města Beczkowa Steffana Stalmacha, Jana Loňského, Pawla Lovanja, z Dědiny Szrnyeho Richtara Dědinského Martina Gerža, Martyna Lorincza, Miklassa Fabianowých Uradnych, z Dědiny pak