u břehu .vltavského jako syn plavce.*) Slul vlastně po otci Frant. Daň-helka — jméno dostal po svém rodišti. Starostlivý tatík dal hocha učit na >kládynet«. Tento však v umění mnoho nevyniknul. Byl prý obličeje černého, škaredého.

V širém okolí nebyla žádná lepší svatba bez Franty Távského. Dostavil se sám, třeba nezván. Říkával se smíchem: >U nevěsty se myslí,

14. Pohled na jizbu bílou.

že mne pozval ženich, a u ženicha zas, že mne pozvala nevěsta — tak mně to vždy dobře projde.« Býval vždy rád vídán, neboť tam, kde by], všechno se smíchy ohýbalo. Na jedné svatbě při obědě zredl se najednou od stolu, nabral na lžíci krupičné kaše a šel ke dveřím do síně, kde tlačily se báby a děti »na čuměné*, čekajíce až jim někdo z hostů nebo