nedával, a málem by ho byl už tomu zlozvyku — jídlu odnaučil, když se mu prý v tom něco musilo stát — a volek zahynul.

Také chytal vítr do stodoly. Otevřel oboje vrata, ale stodola bezpochyby na podobné smělé pokusy nebyla zvyklá, v, tom se mu sesypala.

A což kousky, jež provedl židovi Aronovi Pisingrovi! Vzal si od něho do »zimování« ovce. (Zimovati znamenalo přes zimu přeživiti.) Ale zimoval jest v pravém slova smyslu. V nejtužších mrazech vysadil u chléva okna a ovce ovšem zahynuly. Jindy zase žid nakoupil o trhu v Sedlčanech hrnců. Tahavec se nabídl, že hrnce ponese. Žid nabídku přijal a hned zaplatil. Ale jen přišli za město, Tahavec dal se do křiku: »Už to zas na mne jde, už to zas na mne jde,« praštil sebou na zem a všechny hrnce židovi na střípky rozbil.

Jednou tropil si žerty z občanů lázských. Roztrušoval o nich: »V Láze (okres Příbram) stál od nepamětných dob na návsi velmi krásný strom, jenže nikdy nekvetl a žádného ovoce nenesl. Až jednou v milostivém létě nasadil veliké množství květu. A když odkvetl, pozorovali občané, že na půli stromu rostly dřeváky a na druhé půli bačkory. Nevěděli, co s tím mají dělat. Starosta svolal schůzi, na které bylo usneseno, vystavěti na to divné ovoce kolnu a pak požádati do Prahy o povolení jarmarků, by to mohli prodávati. Časně ráno vypravili se tři nejmoudřejší, fousatí občané do Prahy. Bylo horko. Unaveni došli odpoledne k Mníšku, kdež pod stromem v chládku odpočívali a tvrdě usnuli. Okolo šel holič a všechny oholil. Když se probudili, nemohli se poznat. Jeden povídá: »Mně se zdá, že to nejsme my.« Druhý na to: »A kdo pak by to byl?« »Dyť jsme přece měli fousy,« ozve se první. A druhý zase: »No tak jest to snad někdo jinej.« Třetí teprv přišel na dobrý nápad: »Já vám povím. Pišme domů, jestli jsme doma, tak to nejsme, ale jestli nejsme doma, tak to jsme jistě my.< Šli do Mníšku a psali domů. Přišla jim odpověď, že doma nejsou, tak poznali, že jsou to oni a šli dále do Prahy. Když svoji žádost přednesli, tázal se jich pán: >Je snad Láz město ?« >Ne.« >Je snad městys?« »Ne, je to ves.« >Do vsi nemůžem žádné jarmarky povolit." Sousedi dali se do naříkání, že sem takovou dalekou cestu vážili a marně. »Jak daleko sem máte?< »Osm mil.i »Tedy abyste sem nadarmo nešli, budete mít polovic slevíno,< povídá pán. Kdo chce býti brzo v Praze, ať jde do Lázu, bude mít odtud do Prahy jen 4 míle.*

I. Záhoří. Deukle spojení dvou trámů tak, že se jeden přiseká shora druhý zdola. Deukle se dává do zdi. Double výklenek ve zdi opatřený dvířky. Dracle vochličky na česání lnu. Drhlen stroj na prádlo. Festuňk žebřina (žebřík) v chlévě, za kterou se dává píce (seno) dobytku. Hadule muchomůrka. Halušák plát, na němž se pekou halušky. Hevzle dřevo, kterým