až patnáctiletí v párách a jeden nesl korouhvičku, to jest na dlouhé žerdi šátek červený tak zvaný lipský a na vrchu velikou honičku. Včil přišli domácí muzikanti, pan rektor hrál na housle, Vysloužil na klarinet, Pavel Omasta třískal na cimbal a hlásný Mlčoch na basu. Nebylo jich dobře slyšet, nebo hned za nimi šli selští synci a ti křičeli, že všecko překřičeli. Na jejich hlavách nebylo viděti nežli pentle a rozmarýn, skoro každý měl bud plechový más anebo flašku v ruce, co chvíle si zavdávali a zpívali:

Nejeden už měl dost a jenom hulákal, ale ještě se drželi, tak že nepotřebovali podpory. Několik kroků za nimi šli vedle sebe Franta Ode-hnalův a Havel Nesvačilův. Franta byl červený a bylo znát, že se už taky napil. Držel v ruce kosu nabroušenou jako břitvu a blýštěla se jako slunce. Nezpíval; jen tak jaksi divně hleděl, jako by byl v cizím světě. Vedle něho byl Havel velice rozpustilý. V pravé ruce měl starou šavlu taky nabroušenou, šmak ví, kde j u nabral, a pořád se s ní oháněl, v levé držel flašku s rozolkou, co chvíle si nahýbal a při tom výskal, že už skoro ehraptěl a bez přestání si poskakoval.

A včil přišlo to nejpěknější! Čtyři pohounci nesli na lávce přivázaného panského berana. Byl opraný jako padlý sníh, zakroucené rohy měl pozlacené, na hlavě, na hřbetě a na ocase mašla vedle mašly, vonička vedle voničky, ano i nohy u lavice byly pentlami omotané. To ho Hana Vondráčkova tak vystrojila. Hned za ním zase čtyři pohounci s beranem židovským. Ten měl rohy rovné jako špice, byl černý a Polena ho taky krásně pozlatila a vystrojila. Po obou strapách běžely děti hoferův a jiných chudákův, které se nesměly k selským připojiti. Za beranama byli muzikanti kojetinští s velkým bubnem, a ti hráli krásný marš. Za nimi šel jeden pacholek s cínovým talířem na peníze a dva kabeláři, to jest dva pacholci s velikýma kabelama z konopného plátna, do nichž sbírali buchty, vdolky, uzené maso. Pak šel pan rychtář s panem půlmistrem a ostatní sousedé, veliký houf. Děvčete nebylo ani jednoho při tomto procesí, všecky seděly venku před domkami na náspách a čekaly, až si c-hlapci pro ně přijdou.

Napřed se zastavili před farou. Muzikanti zatroubili intrádo, velebný pán farář položil na cínový talíř stříbrný tolar, panna Toninka přinesla mísu buchet, koláčů a na sáhu dlouhou klobásu. Rychtář s půlmistrem vzali pana faráře do prostředka a mašírovali dále k Vondráčkům. Měli jste Hanu vidět! Lelíky měla propletené pentlami, které jí až k patám sáhaly, frydku damaškovou se zlatými portami, rukávce vyšívané, šorec široký a jako sklo, fěrtoch tak opentlený a modré střevíce se stříbrnýma přaskama. Škoda jen, že byla na levé oko slepá a poďubaná. Všickni se zastavili a udělali kolo. Pacholek s talířem a ti kabeláři šli do stavení, Franta dal kosu Havlovi, šel k Haně a řekl: »Když to musí být, tak .pojď!" Muzikanti zahráli tajč a Franta s Hanou se třikráte zatočil. Ona