že bude vypuzen z tepla krbu rodinného, od ženy Češky i od dětí, dvou dcer a syna. Doslovně otiskované, kusé poznámky (ještě nedávno v denním listě pražském) o Theodatovi, prvním kavárníkovi, tímto článkem budou značně doplněny a opraveny. Český Lid již několikráte uveřejnil, jak se káva ujímala mezi lidem, na venkově i v městě. Viz na př. výborné líčení prof. J. F. Hrušky o kávě na Chodsku. Tuto jsem doplnil řadu článků o kávě vylíčením životních osudů toho, kdo u nás první kávu zavedl.

+ Josefa Náprstková. Již několikráte bylo podle pravdy vylíčeno v Českém Lidu, jaký význam a jaké prvenství má zvěčnělá vlastenka Josefa Náprstková v dějinách ruchu národopisného, sběratelského u nás. Byla mezi prvními, kdož vystihli cenu zahazovaných a odkládaných výšivek, krojů, lidového umění vůbec a soustředila v Náprstkově českém průmyslovém museu kroužek stále ještě činných pracovníků na poli studia lidového umění československého. S pečlivostí vzornou a s něžností založila v uvedeném Museu oddělení »Práce našich matek«, kde dávno před tak zvaným národopisným ruchem u nás shledávala, sbírala a kupovala výšivky, kroje, památky lidového průmyslu. Působila dále horlivě jako člen výboru pro šíření národního vyšívání, jako člen výboru pro výstavu toho sdružení, horlivě se účastnila prací našeho kroužku přátel českého národopisu, který uspořádal »Českou chalupu« na Jubilejní výstavě a pomáhal pak vypraviti vzornou česko-moravsko-slezsko-slovenskou síň v Museu král. Českého. Na podnět její uspořádalo i Umělecko-průmyslové museum v Praze výstavu výšivek hanáckých a valašských, činně účastnila se prací pro výstavu československých výšivek v Glasgově, Paříži a v Chicagu, kamž sbírka v ceně 6000 kor, věnována museu národopisnému. V duchu a programu našeho kroužku národopisného (pí. Renata Tyršova, prof. Jan Koula, redaktor Českého Lidu) pracovala se vzácným porozuměním a s činorodou láskou v dozorčím komitétu bývalé Pokračovací školy dívčí, nyní Městské školy průmyslové. Byla to paní vzácná, vznešený vzor lidumilnosti a vlastenectví. Narodila se 6. října 1838. Zemřela dne 13. září 1907. Za nevlídného, deštivého dne podzimního odváželi ji za hojného účastenství všech přátel a ctitelů do Gothy, kdež podle přání bylo tělo její spáleno a popel v popelnici postaven pak k urně s popelem Vojtěcha Náprstka v Náprstkově Průmyslovém Museu. Na rozloučenou promluvili »u Halánká« vedle jiných dojemné řeči p. šk. rada B. Bauše a pí. Renata Tyršova. Zásluhy a význam J. Náprstkové ocenila Eliška Krásnohorská, Ženské Listy, 1907, č. 10, str. 197—8; V. Lužická-Srbová, Lada, 1907, č. 10, str. 225; redakce Šťastného Domova IV. 1907, č. 1. str. 1—2. O činnosti a zásluhách ctihodné vzorné ženy české, pokud se týkaly programu Českého Lidu, rozepsal se obšírně Český Lid 1897. Český Lid