Týž rybník pozůstává z živých pramenů posvátných. Sv. Jakub byl svržen s chrámu ; kozel se také na sv. Jakuba svrhuje s věže . . . Všecky zbytky obyčejů pohanských se zde vykonávají i v okolí. Pohřebiště pohanské na »Sitrách« řečených polích okolo živé studánky, na površí sv. Jana Křt. kaple hřbitovní se nalézá. Kroužky bronzový, popelnice, korej tka kamenná, mlaty (kladiva) a j. v. okolo této kaple na žárovišti zde se nacházejí, zvláště na poli Franka sedláka. Vodou z této studánky se lidé uzdravujou. K ní chodilo processí roku 1820 ještě, za p. faráře Václ. Krubra juž nebylo, který mně o něm vypravovával. Polom průvod ke kapli sv. Jana Křt. chodil před sv. Janem Křt. Zde se kněz se svým lidem osadním letanie ke všem svatým vymodlil před večerem sv. Jana KM. r. 1832—1839. Jako nedaleko odtud pod Žbánem horou v Kounově jest též studně živá »Vojtěška«.

U sv. Gotharda v Krůpím zvony samy prý zvonějí, na zem českou když ňáké neštěstí na okolí neb na ves přijíti má, protože se zvoněním každá zlá příhoda se oznamovala. Kostel stojí 1/i hodiny vzdálí od Krůpí v stráni.

Z a ž e h n á v á n í stříl, stříly, píchání v uších, v zubech, hlavě atd. Bába vezme mísu studené svěcené vody, dnem postaví mísu s vodou na ucho, rozpustí na ohništi pod komínem olovo a vleje je člověku (který v uších stříly má) do vody této mísy na uchu ležící. Ono prý to v uších neb v onom uchu velebubnuje, když se do vody leje, a co se ulejo z toho olova ve vodě, ten prý díl člověka bolí. Někdy se uleje zub neb ucho atd. Shánění nežidů, růže, mzů. Zažohnávání ovsem stříly a studenou vodou. Prsty svými čarodějná bába v studené vodě svěcené namočenými od čela židovin po žílách krev dolů za uši ke krku stíráním žene 3. neb 7. nebo 9. po sobě a při tom říká.

Zazděný kněz. Okolo r. 1800 vypravovala Dorota Královcová, měšťanka z Domažlic, několikráte svým vnoučatům, paní Holinové, ko-mornici, že slýchávala také: Před lety dávnými zazdívali na Vyšehradě kněze živého do kaple vedle cesty (byzantinského slohu), kteroužto dobu právě tudy vandrovní putoval z Prahy, když se zazdíval, pravila: Týž vandrovný jda opět za krátký čas touto cestou 7. den zpět, pozastaviv se u té kaple řka: »Jste-li pak ještě živ?« Odvěce zazděný mír. hlasem: »Já jsem ještě živ.« A týž vandrovní to však roznesl. Holina, komor., vypravoval 1851. — R. 1845 se po Praze trousila pověst, že pražští zedníci na voze majíce zavázané oči a semo tamo jezdíce v noci měli jednu pannu, jak se jim zdá, na Dobytčím trhu, zazdíti v podzemí. Vypravoval Jaroši. Kalina, spisovatel, i také balladu o ní sepsal, měla pocházeti z Hájku, z hostince Pštrosova z Prahy.

Z 1 a t o v Če c h á c h bylo, to dokazujou Rejže, rejžovny na mnohých místech. Na Čechách se semo tamo zlato dobývalo dle Hájka. . . Z toho následovalo, že v řekách českých písek zlatý, bohatý hledali, od toho dostalo jméno své město Písek, kde se vypíral, Sušice město, kde se sušil. — Břehy řeky Mže (Mies Stříbro) hojnost písečného zlata do sebe chová, t. j. zlatých šupinek, listejčků a pěn v písku se dosti nalézá. Jen