dědil s manželkou svojí po svém. tchánovi statek č. 16 v Milčicíeh (nyní č. 24, kde jeho pravnuk hospodaří), čímž se jeho poměry valně zlepšily. Měl devět dítek, z nichž pět ho přežilo. Hned jak převzal živnost otcovu, ovolán byl do obecní správy a r. 1779 byl jmenován rychtářem od oděbradského vrchního, Baierwecka, kterýž byl Vavákovi velice nakloněn a k němuž také oddaně lnul. Za své výborné působení byl často a významně pochválen a odměněn, mimo jiné r. 1786 i stříbrným penízem záslužným od císaře Josefa II. R. 1812 slavil se svou manželkou zlatou svatbu, po níž však již dlouho pospolu nezůstali; zemřelať žena jeho na počátku října 1815 a za necelých čtrnáct měsíců následoval stařičký písmák a vlastenec věrnou družku svojí do hrobu. Zesnul tiše 15. listopadu 1816 a pochován na hřbitově při starobylém kostele skramnickém, kdež jeho hrob kryje veliký kámen a nad ním na zdi presbytáře mramorová deska z novější doby hlásá prostými verši jeho památku.

: Spisovatelská činnost Vavákova byla rozsáhlá. Hlavním dílem Vavá-kovým, nejrozsáhlejším a nejdůležitějším, jsou jeho »Paměti«, »Spisy pamětní«, dosud v rukopise chované, jež začal rokem 1770 a pokračoval v nich až do dubna 1816 a naplnil jimi sedm knih. Prvních šest jest uloženo v bibliothece Musea království Českého. Sedmá kniha jest ještě v majetku soukromém. První kniha obsahuje léta J770—83, druhá 1784—90, třetí 1791—1801, čtvrtá 1802—6 a spolu »vojnu sedmiletou a ohně milčieké«, pátá 1807—10 (12. srpna), šestá 1810 (19. srpna) až 1814 (8. duben), sedmá 1814 (1. máje) až 1816 (10. duben). Tu a tam jsou v Pamětech pozdější Vavákovy i cizí dodatky.

Dědictví Svatojanské vydalo na podíl členů svých na rok 1907 č. 2 (Knih Dědictví Svatojanského č. 95): Paměti .Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře Milčíckého, z let 1770—1816, vydává Jindřich Skopec, v Praze, 1907, v. 8°, str. VIII a 148.

Paměti Vavákovy nejsou českému dějepisci dílem neznámým. Obsah týká se především středního Polabí a Poděbradská, ale Vavák všímá si české historie vůbec, starší a zejména 18. věku, událostí a poměrů sou-věkýeh politických, náboženských, kulturních vedle přírodních zjevů pravidelných i překvapujících. Všímá si života venkovského, života lidového, věnuje zvláštní pozornost tehdejšímu hnutí náboženskému a co s ním souviselo. Paměti Vavákovy jsou proto vítaným a v některých kusech vůbec nenahraditelným a nezbytným pramenem každému, kdo po jakékoli stránce obírá se minulostí českou na sklonku věku XVIII. a na začátku věku XIX. Upozorňuje právem Skopec na Jiráskova F. L. Veka, skvostný obraz z dob národního našeho probuzení, jak mistrně použil Ál. Jirásek (výborný znalec životopisných podrobností Vavákových, jak dosvědčil studií zajímavou o Vavákovi) Pamětí k výrazné kresbě postavy Vavákovy i k dobovému zabarvení. Viz Jirásek, Světozor, 1892, 541.

Ředitelství a redakce »Dědictví sv. Jana Nep.« svěřily vydání Vavákových Pamětí nákladem Dědictví adjunktovi kapitolního archivu svatovítského, vikáři vdp. Jindřichovi Skopcovi, jenž upozornil již několika studiemi a vydáním Sborníku skladeb náboženských ze XVI. stol. na