obyčejně duby, břízy, habry, jedle, smrky, borovice, jasany a vrby, poslední zejména při oddělování luk a paslvisk vlhkých (Menšík 14., Háj XII. 8.): »— meze hraničná naproti borovici lízované . .. přímo k bříze lízované ... až na habr jeden lízovaný« (r. 1600, Menšík 14., Gloss. 134.); »— hranice na bucích a javořích vysekané« (Záp. Žer. 2., 86., Gloss. 72.); >— hrušky a duby ... se známkami vřezanymi« (r. 1292, God. Dip. M. IV., 390., Kul. porn. 280.); » — a na velkých jedlích, bucích a duby kříže« (Pamětní kniha města Lipníka, Háj XII. 8.); »— na něm (sedmým mezníkem) byl dub veliký, rosochatý . . .« (Křivoklát, r. 1615, Hrady, VIII, 54.)

Stromy za znamení mezní užité rozmanitě se poznamenávaly, aby se lišily od stromů okolních. Obyčejně se do stromu mezního vytesal kříž, kalich neb střela, vyryly neb vypálily se lizy neb líhy, léta (letopočet), jména a jiné rozličné předměty. Také se do stromů zarážely hřeby. »— a na velkých jedlích, bucích a dubích kříže z obou stran na meznících až do živého vysekány jsou,«,, stol. XVI., Pamětní kniha města Lipníka, Háj XII., 8.; »— meze hraničná naproti borovici lizované . . . přímo k bříze lizované ... až na habr jeden lizovaný,« Menšík str, 14., Gloss. 134.; »— na něm (sedmým mezníkem byl dub veliký rosochatý) vysekán kříž, hřeb kolní do téhož kříže vbit a jiné dva kolní hřeby po straně do toho dubu vraženy,« Křivoklát r. 1615, Hrad. VIII., 54.; »—hranice na bucích a javořích vysekané«, Záp. Žer. 2., 86., Gloss. 72. Poznamenávání stromů dělo se začasto od lidí vážených. Tak na příklad r. 1590 při smlouvě o grunty mezi špitálem nymburským a Václavem Březským z Poskovic kříže sekal primátor Jeroným Svatošek (Kult. obr. m. öes. II. 511.). Menšík napomíná, aby za mezníky užívalo se starých stromů, protože v mladém stromě znamení mezní brzy zaroste (»— - toho se při vyhledávání mezí s pilnosti šetřiti má, neb starý mezník staré právo, nový nové právo činí.« XVI. stol, Menšík str. 97.). K označení mezních znamení na stromech pohraničných používalo se zvláštních nástrojů, cejchovnic zvaných (Gloss. 14.). Srv. Ghadt, Hranice a meze, str. 5.

Z hraničných stromů dlužno uvésti: hruška v Milevsku v Týnské ulici (vyobr. č. 25.), dle pravděpodobnosti zasazena byla na hranici dvou zahrad, a byla sousedům nedotknutým živým mezníkem jejich pozemků (L. R. III., 1902, 47.); smrk »otec« (vyobr. č. 21.) na hranici revíru Sommerwaldu (L. R. IV., 1903, 4,); jedle »máti« tamtéž (vyobr. č. 22.) (L. R. IV., 1903, 4.); hraničný buk v polesí Přerubenice a okresní, silnice z Loun do Nov. Strašecí (vyobr. č. 26.), mezní znamení mezi panstvím Toužetínem nyní připojeným k CHolibům a Mšecem (L. R. VI., 1905, 142.); dub nedaleko zahrady u Eisenberku, strom mezní, nikdy skácen býti nesmí (Háj XII, 1.883, 43.); dub Vejsův u Běchar blíže Kopidlna s líhou, ve které vysekán byl kříž, s rameny 0'37 m. dlouhými, a asi 0.03 m, do dřeva vyhloubenými; nad křížem nožem vyřezán monogram jména Ježíše; časem líha zarostla, až při zdělání duba se na to přišlo