Čičmany slovenská ves v stolici trenčanské, měla 1437 obyvatelů, z nichž 9 přihlásilo se za Maďary. Kdo viděl poslední dobou Gičmany, tomu nebylo tajno, že konec, se kterým mizí kus po kuše rázovitost Slovenska, není i zde daleký. Něco sešlo věkem, něco kultura, něco duševně i hospodářsky drtivý útisk Maďarů a ne-li to — dokoná dílo zhouby živel, jako zde. Mezi bohatstvím (ovšem dnes mizícím), jakým vynikají lidové stavby na Slovensku, stály Čičmany na místě nejpřednějším. Ač forma dřevěných chalup měla některé společné rysy s ostatními dřevěnými stavbami slovenskými, dekorační motiv, zdobení bílou barvou, vápnem na temném, sluncem vyprahlém podkladě dřeva a v té rázovi-tosti, byla charakteristická pro ladný typ staveb v Gičmanech. Zběžný pohled na přiložená vyobrazení na str. 267, 269, 271 a 272

přesvědčí, jak prostým a jednoduchým prvkem ornamentu dosaženo tu malebnosti. Ti staří tesařští majstři, tísnící se na malebném hřbitůvku v Gičmanech, s jednoduchými nástroji, sekyrou, pilou a štětkou, zanechali po sobě čestnou paměť vynikajících umělců.

A dnes z celé malebné vsi nezbyl v pravém slova smyslu než prach

1. Čičmanské gazdovství, zbudované od Dušana Jurkoviče na Národopisné výstavo r. 1895 v Praze.