nost domácích i cizích badatelů, jakož i svou malebností vábilo nejširší kruhy návštěvníků. Vzorem byly Jurkovičovi skutečné stavby v Čičma-nech, jejichž vyobrazení (před požárem) připojujeme laskavostí p. red. K. Hipmana. Obrázky stavby Jurkovičovy z Národopisné výstavy, zevnějšek i vnitřek, uveřejnil Český Lid v V. ročníku. Viz vyobrazení na str. 264-265 a str. 280-281 v tomto sešitě.

Jurkovič vydal se tenkráte s velikými obtížemi za největší nepohody v zimě do Čičman, kdež prostudoval stavbu a zařízení obydlí ta-mějšího. Zkušenosti svoje vylíčil pak na několika místech, kromě jiných také ve Světozoru 1895, str. 427. Gazdovství výstavní popisuje jakožto nejspolehlivější znalec doslovně:

»Dům obytný rozsáhlých rozměrů postaven z pravidla podélní stranou ku potoku nebo cestě. Od cesty vedou dvéře do pitvora (síně), odkud vejdeme dvoudílnými dveřmi do čiernej izby. Je to veliká společná místnost, kdo se zdržuje celá rodina za dne v práci, zde gazdina vaří a vždy všichni společně jídají. Čiernou izbou je proto nazvána, že so zde na ohništi upraveném u pece rozkládá oheň a dým stoupající ke stropu stále se zde zdržuje. Jen přebytečný kouř odvádějí dýmní kern vyřezaným nad dveřmi. Je-li kouře mnoho, otevře se vrchní část dveří od síně. V pravém koutě izby postavena je pec s ohništěm a podpeekem. Nad ohništěm přehozené žrdě (bidla) slouží k upevnění kotlů, v kterémž na kluč i (velkém samorostlém háku), pověšeném nad ohněm, některá jídla připravují. V majetnějších rodinách najdeme dva nebo tři kluče a též tolik větších, menších kotlíků. Kolem světnice upraveny jsou lavice (židlí v těchto místech neznají). Ku posezení stačí jednoduchý, kolmě postavený špalek. Jednu, dvě postele najdeme i v čiernej izbě pro starce. Chasa líhá na lavicích. V příčném rohu od pece stojí stůl připevněný na dvou tesařských pražcích: posvátné toto místo, na kterém se Božího daru užívá, zřízeno jakoby pro věčné časy. Krosna (stav), kolovraty, praslice, motovidla a pod. vynášejí se na půdu pouze před výročními svátky, jinak se přede a tká po celý rok. Primitivní, prosté zařízení toto v černej izbě dovršují poléňce a žrdě na stropě navěšené, na nichž spatřujeme potřebnou zásobu domácího náčiní, šatstva a různých podrobností. Slanina a klobásy u stropu pověšené výborně se zaudí.

Z pitvora i síně) vedou schody do pitvorka (síně v prvním patře), spojeného s vrchními komorami a pavlačí. Vrchní komory slouží ženatým členům rodiny za útulek, zde chovají své šatstvo a soukromé jmění. V černej izbě gazdovstva výstavního (viz vyobrazení) spatřujeme částku obyvatelů, ostatní hospodáři se ženami pracují v poli, děti a chasa rozběhli se po salaších a za dobytkem, jen miláček starej mamky je doma a pře-šívá si nový papuč k neděli. Nezdravý chasník zotavuje se, »vylehuje« na lavici. Stařena, pokud může, vypomáhá mladé gazdině, která spěchá do města k velkomožným pánfim daň platit, držíc v ruce maďarskou obsílku. Gazda střeží domu, dohlížeje všude, daleko nevychází, chvílemi sedí u krosnu (stavu).«