Předchozí 0284 Následující
str. 268

Tak byl věrně upraven od Jurkoviče vnitřek gazdovství čičmanského, podle skutečnosti, tak byl i obytný dům zbudován a vyzdoben. Srovnejme jen shořelé budovy v Čičmanech a gazdovství čičmanské na Národopisné výstavě.... Věčná škoda, že taková pohroma stihla nešťastné Gičmany ! Pohroma stihla tím i rázovité umění lidové na Slovensku! Budoucí věky poučí o něm aspoň vyobrazením i Jurkovičovým popisem Český Lid, jenž zároveň tímto podává laskavým čtoucím zarmucující zprávu o požáru v Čičmanech.

J. Vyhlídal:

Dvě dětské pohádky z Kyjovska na Moravě.*)

1. 0 Honzíčkovi a kuřeti.

Honzíček pásl kuřata na bobovém strmisku, a jedno se mu tam udrhlo (dávilo). Běžel k moři a povídá : »Moře, dej vody.« »Komu vody?« »Kurátovi vody, udrhlo semne na bobovém strmisku.« »Jati spíš vody nedám, až mně doneseš od panny věnec.« Šel k pannám a prosil jich: »Panny, dejte věnec.« »Komu věnec?« »Moři věnec.« »Co dá moře?« »Vody.« »Komu vody?« »Kurátovi, udrhlo se mně na bobovém strmisku.« »My ti spíš nedáme věnec, dokud nám nepřines od brava kelec.« šel k bravu a prosil ho: »Brave, dej kelec.« »Komu kelec?« »Pannám.« »Co dají panny?« »Věnec.« »Komu věnec?« »Moři věnec.« »Co dá moře?« »Vody.« »Komu vody?« »Kurátovi, udrhlo se mně na bobovém strmisku.« »Já ti spíš nedám kelec, dokud mně nedoneseš od dubu žaludů.« šel k dubu a prosil ho : »Dube, dej žaludů.« »Komu žaludů?« »Bravu žaludů.« »Co dá brav?« »Kelec.« »Komu kelec?« »Pannám kelec.« »Co dají panny?« »Věnec.« »Komu věnec?« »Moři věnec.« »Co dá moře?« »Vody.« »Komu vody?« »Kurátovi, udrhlo se mně na bobovém strmisku.« »Já ti nedám žaludů, až mně doneseš od volka lojku.« Běžel k volkovi a ptal se ho: »Volku, dáš mně lojku?« »Komu lojku?« »Dubu lojku.« »Co dá dub?« »Žaludů.« »Komu žaludů?« »Bravu žaludů.« »Co dá brav?« »Kelec.« »Komu kelec?« »Pannám kelec.« »Co dají panny?« »Věnec.« »Komu věnec?« »Moři věnec.« »Co dá moře?« »Vody.« »Komu vody?« »Kurátovi, udrhlo se mně na bobovém strmisku.« »Já ti nedám lojku, až mně doneseš od sekáčů trávy.« Běžel k sekáčům a prosil jich: »Sekáči dejte trávy.« »Komu trávy?« »Volku trávy.« »Co dá volek?« »Lojek.« »Komu lojek?« »Dubu lojek.« »Co dá dub?« »Žaludů.« »Komu žaludů?« »Bravu žaludů.« »Co dá brav?« »Kelec.« »Komu kelec?« »Pannám kelec.« »Co dají panny?« »Věnec.« »Komu věnec?« »Moři věnec.« »Co dá moře?« »Vody.« »Komu vody?«


*) Pohádek pro maličké děti zachovalo se nám pramálo. Přidáváme k nim dvě, vypravoval je rolnický synek Josef Šťastný z Mílotic u Kyjova. První z nich »O Honzíčkovi a kuřeti« hodně se podoba pohádce »O kohoulkovi a slepičce«, již zapsal v »Našich dětech« Fr. Bartoš, avSak má mnoho odchylek.

Předchozí   Následující