žaludy?« »Bravu žaludy.« »Co dá brav?« »Kelec.« »Komu kelec?« »Pannám kelec.« »Co dají panny?« »Věnec.« »Komu věnec?« »Moři věnec.« »Co dá moře?« »Vody.« »Komu vody?« »Kurátovi, udrhlo se mně na bobovém strmisku.« Skála se slitovala nad Honzíčkem a dala mu kamínek. Kamínek dal sekáčům a ti mu nasekli trávy. Sebral trávu a nesl ji volku. Volek jak trávu žral, vypadlo mu s boku kousek lojku. Z čerstva ho sebral a běžel k dubu a lojkem ho namazal a napadalo mu žaludů, že jich ani nesebral. Žaludů nasypal bravu, brav si vylomil o tvrdý žalud kelec a Honzíček ho sebral a hodil před panny k nohám. Ty se oň praly a tahaly a jedné spadl s hlavy věnec. Honzíček ho hned zdvihl, a uháněl k moři a na vodu mořskou věnec položil. Moře mu dovolilo, aby si nabral vody. Běžel domů, vzal syto a nabral vody a donesl ho kurátovi. A kuře vesele zatřepetalo hlavičkou.

Klobáska pláče. Dvéře šeptají: »Proč pláčeš, klobásko?« »Jak bych neplakala, když se nám utopila myška, věrná tovaryška.« »Tož co máme dělat?« »My se polárném.« A dvéře se polámaly. Hnůj to viděl a povídá : »Co to děláte, dvéře? Proč se lámete?« »Proč bychme se nelámaly, když se nám utopila myška, věrná tovaryška. Klobáska pláče, dvéře se lámou a já se bodu kouřit.« A hnůj se počal kouřit. Plot stál u hnoje a ptal se: »Na, hnojů, proč se kouříš?« »Já se kouřím, že se nám utopila myška, věrná tovaryška. Klobáska pláče, dvéře se lámou a já se kouřím.« Rozmýšlel se chvíli plot a řekl: »Já se polámu. « A plot se poválel. Letěla kolem straka a chtěla si na plot sednout, ale nebyl tam. Rozzlobila se a vzkřikla : »Plote, proč se's poválel?« »Proto sem se poválel, že se nám utopila myška, věrná tovaryška. Klobáska pláče, dvéře se lámou, hnůj se kouří a já se poválel.« 1 řekla straka : »Já si nohu urazím.« A urazila si o drát nohu a letěla do lesa. Tam si sedla na strom. Les sejí ptal: »Strako, proč si's nohu urazila?« »Proto sem si nohu urazila, že se nám utopila myška, věrná tovaryška. Klobáska pláče, dvéře se lámou, hnůj se kouří, plot se válí, já jsem si nohu urazila a co ty uděláš?« »Já se smutkem poválím.« A les se válel strom po stromu. Právě šel kolem statný jelen a zarmoutil se nad zkázou svého obydlí a zvolal: »Lese, proč se válíš?« »Proč bych se nekácel, když se nám utopila myška, věrná tovaryška. Klobáska pláče, dvéře se lámou, hnůj se kouří, plot se válí, straka si nohu urazila a já se válím.« »A já si nožky urazím.« A taky si nožky hned urazil. Běžel, ani nevěděl kde, až ho skála zastavila a ptala se ho: »Proč si's urazil nožky?« »Proto jsem si urazil nožky, že se nám utopila myška, věrná tovaryška. Klobáska pláče, dvéře se lámou, hnůj se kouří, plot se válí, straka si nohu urazila, les se poválel a já si nožky urazil.« »Tož já se taky rozbořím.« A skála se rozbořila. U skály byla studánka, která když viděla skálu se bořit, ptala se: »Proč se boříš,