společně s učitelkou Herminou Tichou. Provázela je stručným textem českým, německým a francouzským roku 1888, paměť-li mne neklame v témž roce, kdy pí. Sojková v Olomouci vydala album křížkových vzorků slováckých.*) Pamatuji, s jakou radostí sešity těchto publikací byly uvítány, zejména na školách, kde se právě ujímalo heslo o pěstování ornamentiky lidových výšivek. Před pěti roky vyšlo druhé rozmnožené vydání tohoto dílka, které nyní na 36 listech obsahuje 235 vzorů. Také z listů této cenné, byť co do způsobu reprodukce poněkud nevzhledné publikace, je zřejmo, jak pečlivě slč. Waltrová si všímala způsobu provedení výšivek. Vedení jehly, zaplétání stehů je naznačeno všude tam, kde originál představuje některou z těch zvláštností pracných technik, které zejména pro jihomoravské a slovenské výšivky jsou význačné. Při slovném označení vzorků je všude dbáno původních názvů, a to jak názvů o provedení, (vejřez, sítko, pavoučky, kosovka a pod.), tak živého, svěžího názvosloví, kterým. Slovač-