kterak s ním zacházeti, aby se docílilo onoho pěkného perlového lusku. Mnohdy mistři-obchodníci perlářští kupují značné množství ryb výše označených až na Baltu, u Černého moře nebo ve Vídni z Dunaje.

Jako doklad, že toto barevno zboží poskytuje velice značný výtěžek obchodníkům německým a hlavně vídeňským, uvádím, že ony náhrdelníky perlové ve výkladu Cley-diamant v Praze na Příkopě stojí 4 K a neobsahují ani 500 perlí, kdežto výrobní cena jejich suroviny je asi 25 h a barvení rovněž, celkem 50 h!! A tak naše česká surovina z Vídně se vrací do našich obchodů pod firmou »prima Wiener Waare«!

Vylíčené poměry domáckého průmyslu perlářského vzaly na se netušený obrat během roku 1905 zasáhnutím Průmyslového musea podkrkonošského v Hořicích. Právě v den otevření jeho svolal Kverka schůzi veškerých- obchodníků s perlemi na Zábřez, k níž dostavil se sekretář zemského výboru JUDr. VI. Fáčok se živnostenským komisařem Karlem Burdou z Prahy.

Schůze měla rozhodnouti o utvoření se Družstva perlářského. Rozhodnutí vyznělo záporně. Chvíli bylo ticho. Ale poměry samy donutily znovu přemýšleti o krisi, která se na domácký průmysl perlářský valila. Tři z obchodníků obrátili se k Museu o radu a pomoc : jednalo se jim o zřízení barevny. Museum ochotně vyšlo jim vstříc a příslušnou žádost o bezúročnou půjčku 8.000 K ze zemského úvěrního jubilejního fondu doručilo prostřednictvím okresního výboru na místa náležitá. A čin tento znovu a prudce pohnul poměry perlářskými. Bylo potřebí znáti dokonalo tento obor, vyšetřiti jeho stav a shromážditi ochotné pracovníky. Děl-nictvo zvěděvši z listů veřejných o pomoci a radě Musea zmíněným obchodníkům, okamžitě obrátilo se k Museu se žádostí o podporu a radu pro svoje lepší. Tím dostala se otázka Družstva do nových proudů. Museum vzalo vážně věc jednou vyvolanou do rukou. Jmenovalo K. Kverku svým důvěrníkem a od chvíle té nepřestalo na pouhé platonické radě, nýbrž přikročeno k činům. V téže asi době stala se malá příhoda, která také jako jedna ze složek přispěla k zrychlení celé akce : perláři v Hořicích svolali si důvěrnou schůzi, aby na ní si postěžovali na neutěšené poměry existenční a uvažovali o jich zlepšení. A tak skoro současně připravena půda Podkrkonošskému Družstvu perlářskému.

Počátek výroby »pips — přístroje k vypouštění tekutin ze sudů, v nynější formě — datuje se as od válek francouzských. Do těch dob čepovaly :.se tekutiny na tak zvaný »čep«, kus osoustruhovaného dřeva, as 6 palců dlouhého, podélně provrtaného, v předu, kde ze sudu vyčníval, zašpičatělou zátkou opatřeného. Vytažením zátky vypouštěla se tekutina ze sudu. zastrčením téže do čepu zastavil se její tok. Tyto dřevěné provrtané zátky, čepy, jsou základem pip, které od let 1830—40 se zdokonalovaly tak, že se provrtal otvor příční — kolmo na podélný, do něhož na míslo v předu shora zastrčil se kolíček provrtaný. Otvor tohoto