pip se zaměstnávajících. V dílnách těchto zaměstnáno ;S00—400 dělníků průměrnou mzdou týdenní od 12 do 18 K. Jeden dělník je s to vyrobiti týdně as 15 tuctů pip střední velikosti; tedy výroba při 100 dělnících 1500 tuctů týdně. Gítá-li so prodejná cena 1 tuctu pip průměrně 3 koruny, činí cena týdně vyrobeného zboží pípařského při sto lidech 4500 K a 400 dělnících značnou sumu 20.000 K, ročně na 1,000.000 K. S prodejem zboží toho jsou značné nesnáze. Malý konsument kryje potřebu pip koupí jednoho kusu od případu ku případu a nehledá zboží u vyrabitelc, nýbrž u obchodníka, kupce, jemuž je nucen soustružník výrobek svůj prodávati. Tak stává se, že následkem nadvýroby a často stísněných poměru nucen vyrabitel prodati zboží bez výdělku, ano i pod cenu výrobní. A jak se děje v obchodu drobném, tak i ve velkém. Výrobky soustružnické a zvláště pípařské kraje zdejšího pro vlastnosti dřeva i správnost a čistotu práce mají dobrou povést a zboží je proto schopno vývozu a soutěžiti s jinými výrobky podobnými, ano stalo se na trhu zahraničném i hledaným. Těchto okolnoslí nevyužitkovali však výrobci, nýbrž obchodníci, kteří »pípy« od těchto skupovati a do ciziny vyvážeti počali. • Tak zprostředkován vývoz hlavně do krajů východních a jižních, vínorodých, Dalmácie, Itálie, kde není stromů, dřeva k výrobo pip způsobilého, dále do Německa a prostřednictvím tamních překupníků do Francie, Anglie a polskými, haličskými obchodníky dopravovány pípy i do Ruska.

Průmyslové museum podkrkonošské v Hořicích, jež hned od založení svého vytknulo si za jeden z cílů nejdůležitějších přímou vyvinouti činnost ke zvelebení všech odvětví našeho průmyslu řemeslného i domáckého, obrátilo pozornost svou také k utlačovanému v kraji zdejším tak rozšířenému a důležitému pípařství.

Vedle získání pramenů přímého odbytu pro výrobky pípařské ještě o jedné věci jest se zmíniti, jež znesnadňuje výrobkům zdejším soutěž na trhu zahraničném. Jsou to cínové a železné klíče k pipám, jež sou-stružníci naši ve \relkém množství nuceni jsou z Německa odebírati, neb nevyskytla se dotud v Rakousku firma, která by je vyráběla. Výrobky cínové a železné toho druhu byly však stížený již dříve značným clem, za 1 kg cínového zboží (klíčů) 45 h, za 1 kg železných klíčů 40 h, kteréž poplatky byly od r. 1906 přirážkou celní u zboží cínového o 9 h, u zboží železného o 20 h na 1 kg zvýšeny. Tak stává se, že »hotovým výrobek pípy zdejší znehodnocen při prodeji, když firmy německé objednávají od výrobců našich pouze dřevěné součásti soustruhované, sami je opatřují klíči a tím jsou s to »hotové zboží« při ušetření poplatků celních, dopravních i laciněji na trh uvésti než výrobci sami.

Staly se pokusy v této věci, též jedním živnostníkem hořickým, vyráběti, líti klíče cínové u nás; však narazilo jednak se na obtíže technické (docílení forem takových, aby odlitek bez jakéhokoli dalšího opracování byl přesný a čistý), jinak na finanční — bylo by do podniku třeba značného kapitálu.