Ke jménu města Hořic od dávných věků pojí se maně vzpomínka; na dobrý kámen, po širé oblasti království Českého známý a v okolí města ve značném množství dobývaný. Kámen tento jak v monumentální architektuře hojnou měrou užívaný, tak na všeliké práce vodních a pozemních staveb předepisovaný i na umělecké výtvory sochařské a k různým účelům jiným sloužící, uložen v dlouhém hřbetě horském, mezi obcemi Konecchlumí na západě až k Vrchovnici na východ se rozprostírajícím, v nevyčerpatelném množství, náleží českému útvaru křídovému a je-obecně »Hořický pískovec« nazýván, ať již pochází z ohromných lomů Vojických, neb od sv. Josefa nad Hořicemi neb z Doubravy, Březovic,. Bohánky-Skály, neb konečně z jiných míst, kde. větší neb menší lomy v jmenovaném pohoří, název »Chlumských hřbetů« nesoucím, otevřeny jsou. Ač každý lom dává materiál téměř v každé vrstvě jiný, přece kámen z jistých lomů více či méně k určitým účelům zvláště způsobilý.

S lomy u Lanžova, Dubence, Dvora Králové, které dávají pískovec valně tvrdší a zejména pak trvanlivostí pro dlažbu a kamenickou práci vůbec způsobilý, pak s lomy kol Miletína na svazích podzvičínských založenými, čítá se v okolí Hořic na 80 míst, v nichž se pískovec dobývá a počet tam zaměstnaných lidí v době pilné práce přes 1000 obsahuje. Množství kamene jak surového tak i zpracovaného, po dráze odvezeného páčí se na 3—4000 vagónů ročně, cena vytěženého kamene odhaduje se na 1,000.000 korun.

Kámen jak surový tak i zpracovaný dochází upotřebení nejen v okolních okresech, nýbrž vyváží se do širého kraje, hlavně do. větších měst v Čechách, na Moravě i do Dolních Rakous.

Mimo dílny pro kamenické a sochařské práce při lomech stávající jest jedno odvětví zpracování tohoto pískovce, kterému se" může lépe říci »průmysl domácký«, je to tak zvaný odbor »brouskařský«. Ze jmenovaných 80 lomů jest jen asi 18 lomů, ze kterých se hodí kámen k výrobě brusů.

Dobrá pověst o hořických brusech a brouscích se znenáhla rozšířila, tak že kolem roku 1870 byly hořické brusy a ruční brousky na kosy hledány zvláště pro výbornou jakost kamene. Potřebný kámen tak zvaný »vodní pískovec« dobýván na levém břehu řeky Bystřice pod Doubravou.

Dělníci u panského mlýna, na Doubravě, Březovicích, ba i. y Hořicích »šoupali« po domech brousky z naštípaných tak zvaných »okresků« (štuků) na čisto a odváděli je do hlavního skladu v Hořicích.

Poptávka po nich byla tak velká, že nemohly býti ani veškeré zakázky vyřízeny. Však za několik roků zásoby kamene u panského, mlýna u řeky Bystřice byly vyčerpány a tu se vyrabitelé dohodli s městem Hořicemi, že za poplatek roční, tušíme 200 zl., mohli otevříti lom kamene brpuskového v obecním lese, za sochou sv. Josefa na levo od cesty k »červenému kopci« vedoucí. Kámen tam nalezli, ale malé brousky z něho byly jakosti podřízené a dobré jméno brousků hořických utrpělo pohromu.

Vyrabitelé však doufali, že až přijdou do hloubky lomu na spodní