vhodné knihy do salonu, do přijímacích pokojů, položte jo na stůl vedle předražených cizotin a strakatin. Okřejete prohlížením a studiem prostých a tak ladných obrázků, dočtete se, jak se vyvíjela krajková ozdoba Vašeho oděvn, znova a znova budete obraceti slovný výklad i tabulky obrázkové knihy: »Krajky a krajkářství lidu slovanského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Uh. Slovensku.« Sepsaly a upravily f Marie A. Šmolková a Regina Bíbová, odborné učitelky při měst. průmyslové pokračovací škole pro dívky v Prazo, nákladem vlastním, reprodukce a tisk České grafické akciové společnosti »Unie« v Praze, 1908, fol, text 49 stran, L. 60, 8 obr.

Vznik myšlenky, sestaviti dílo o lidových krajkách československých přičísti sluší f slč. M. Šmolkové. Podnět dala »Výstava slovenských výšivek,« r. 1889 pořádaná od Pavla Socháně v Náprstkově museu. Za pomocnici přidružila se jí slč. R. Bibová. Pracovaly spolu, cestovaly. Slč. Šmolková obírala se pak výhradně pletařstvím slovenským, slč. Bíbová pletařsťvím českým, moravským a slezským.

Z této společné a horlivé snahy obou vynikajících učitelek, výborných znalkyň krajkářského umění lidového, vzniklo vzácné dílo odborné, stejně důležité jako poučení o tomto odvětví lidového umění československého, zároveň jako bohatá sbírka vzorů pro praktické použití a napodobení.

Literatura česká právem muže se honositi dílem tak znamenitým a důležitým i po stránce národohospodářské pro povznesení a zvelebení lidového domáckého průmyslu. Znajíce dokonale techniku pletení na podušce, mohly spisovatelky a učitelky seřaditi krajky postupem podle jich vývinu technického a ornamentálního, postupem pro vyučování i pro použití sbírky prakticky. I" těm, kdož dokonale ovládají techniku pletení, může tato sbírka národních krajek, sestavená dle vývinu technického, poskytnouti nejen hojně vzorů spanilých a umělých, ale i umožniti jim, aby se vpravili do svérázného způsobu pletení našich starých pletaček a tak svojí dovedností rozšiřovali dále krásné umění krajkářské na základě skvostného díla tohoto. »Těch pak, kdož neznají práci tuto, prosím vřele (píše slč. Bíbová v předmluvě), aby část svých sympatií, které věnují úpravě šatů a jiným ručním pracím, věnovaly také krásné a spanilé krajce, jež není na úkor mody, ale svojí jemností a průzračností nádherně a dokonale zdobí jakýkoli šat a jakýkoli prádelny předmět. Žádám lásky pro krajku naši, pro krajku ruční, nikoliv pak pro krajku cizí a strojovou.«

V 1. části seznamuje dílo o původu, stáří a kolébce techniky pletení na základě hojné, svědomitě uvozované literatury české i cizí. Sebrán tu pečlivě zajímavý materiál, z něhož spisovatelky dokazují svoje výklady o starobylosti a původnosti pletení u Slovanů. Odborníci, znalci, doufám,, budou zkoušeti, jak se jim důkaz s přesvědčivými doklady podařil.

Zajímá nás líčení, jak práce postupovala. Pokud se týká přístrojů k pletení, možná tu nalézti souvislost s tkacím prkénkem. Kromě tkalcovského stavu znali naši předkové malý přístrojek tkáéský, na němž lkali tkalouny a tkaničky. Sestával z prkénka a z válečku, na némž ovinuta