Pracovnice nazývají se v Čechách: krajkářky; v jiných zemích slovanských: pletařky, pleteje a kruževnice.

V 2. části uvažují spisovatelky o původnosti, starobylosti a svéráz -nosti čipiek a mrežek v Uh. Slovensku. Zde uvidíme nejstarší primitivní způsob pletení, nepozměněný vlivy cizími, zkrátka takový, jak si jej lid slovanský sám vytvořil a na základě tradic odvěkých pěstoval. Vidíme tu prostý, válcovitý batoh (podušku), v jehož středu po délce zavěšeny jsou niti navinuté na klepcích (paličkách) v šířce čipky (krajky) nebo mrežky (vložky). Není zde kresby, není podvinku (pruh tuhého papíru, jenž otočen jest kolem válcovitého středu podušky a na němž nakreslen a vypíchán byl vzor krajkový, bez něhož západoevropské moderní krajkářky nevěděly by si při práci rady). Pletení provázeno jest jen stálým utahováním, s účelem pevně přitáhnouti vlákna k sobě, právě tak, jako se to děje při tkaní přirážením útkových nití. Niti osnovy mění so libovolně v outkové, a naopak dle toho, jak to vzor nebo technika vyžaduje.

Po stranách, při vrácení se nití outkových zpět, připevněno jest pletivo několika jehličkami k batohu, kteréžto špendlíky v prvotních dobách byly nahrazovány trny z divoké hrušně a pod.

V 3. části líčí Marie Šmolková nynější pletení na Uh. Slovensku. Rozeznává čtvero způsobů: 1.) Prvotní na pouhém batohu, bez všelikých jiných pomůcek, z domácího materiálu. 2.) Podobně, ale na pruhu papírn na batohu napnutém, z různého materiálu. 3.) Na batohu opatřeném >privykem« (podvinkem), s vypíchanou čtvercovou sítí; materiál z bílých a barevných lněných nití. 4.) Na podušce opatřené podvinkem s vypíchanou kosočtvercovou sítí; materiál, hedvábí bílé i pestré, různé síly a jakosti. Pravděpodobně zdomácní na Slovensku i způsob práce školami zaváděný. Provádí se na podušce na podvinku, na kterém pro každý vzor musí býti označena nová kresba, což znamená, že lze na něm provésti jen jediný vzor krajkový. Proto, kolik chce pletiarka uplésti krajek, tolik musí míti kreslených podvinku. Slovenské pletiarky na jediném, nakresleném podvinku, pouze vyprchaném aneb původně i bez něho, vytvořily na sta různých vzorů, kterážto okolnost tvoří hlavní rozdíl mezi prací domácí a cizí.

Prvotní prastaré pletení čipek a mrežek udrželo se nejhojněji u velikém množství sličných vzorů v Hontské stolici. Starožitný způsob pletení bez podloženého vzoru a bez špendlíků udržel se též ve stolici Liptovské, avšak nikoli v té hojnosti vzorů a pracovnic jako v Hontě. S Liptovem hraničí těsně Zvolensko, jež dávno již změnilo původní způsob pletení lidového v jiný, poměrům obchodním odpovídající. Zvolenské čipky přicházejí do obchodu pod jménem »starohorské«, přebírajíce pojmenování od města, kde jest nejvíce obchodů s čipkami. Nádherou a skvostností čipek pletených z drahého materiálu, jakož i hojnou rozmanitostí vzorů páskových vyniká Nitransko. Mnoho cenného a zajímavého materiálu ke studiu poskytují též stolice Trenčanská a Prešpurská.

Část čtvrtou věnuje slč. Regina Bíbová Moravě ... Nejstarobylejší krajky nalezla na Slovácku. Jsou to krajky, jež připomínají starobylé