věnečkovej

vočkovej

vranátka se srdcem

vraňátkový kolo

za ručky sa vedu

z balážova

z krstovej košielky

zlatá čipka

zmetávane

zoboňom

zúbkasté

zuby

zuby se stiiebor-

ným vrškom železnica zámečkovej zázvorkovej zvonečkovej žáby žábovej železnicovej

Baba

babátka

batoh

gombačky

ihličky

klepce

klepCeky

klepně

klepané

kosiečok

opáločka

pryvík

slaměnka

sítko

vankuš

b) české.

Baba

kliplsok

kliple

kolovrat

mustříček

paličky

papírek

peřinka

podvinek

poduška

polštář

stávek

stojánek

škatule

škopíček

špendlíky

vij áček

aisec

cícor

cípky

fúrmičky

hrachovinka

hraška

krajík

makovička

moudrý koliesko

očka

opáločka

pamok

partička

plátěnko

ploštica

průtok

riedčička

sprostý koliesko

tratěninka

ucha

vlčí oči

zúbky

b) české.

cípáika

cuk

dirky

hádek

hrášková půda

kosička

krajinka

kraplička

muchy

muška

na celý pár (plátno)

na půl páru (sítko)

očka

otevřené dírky

plátýnko

pavouk

pepříky

přehazování

přehazované sítko

proutka (tyl)

rantka

rybí očka (ä la

vierge) slučka špalíček (silná nit

proplétající) špičky šňůra tkanky

uzavřené dírky váleček (lístek) vočka (tyl) vraňátka (a la

vierge) vraní oči záhybka

Z vyobrazení podáváme na sfr. 379. tab. III. Krajky československé. Číslo 1, 2, 4. Nejjednodušší a nejprvnější krajky, pletenó-na babce. Hotoveny jsou ze silných domácích nití bez podvinku, a některé jsou propleteny barevnými vlákny. Zdobily koutnice v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Uh. Slovensku. ,— Číslo 3. Ozdobný pruh tkaniva, pracovaného na stávku.

Pro srovnání vhodná je tab. VI. Skupina krajek chána t-s k ý c h, ruských, polských a uhersko:slovenských (na str." 381.)

Pokud nebylo továren, v Hlučíně a Benešově, pohraničních městečkách pruských, živilo se dosti obyvatelů soukenictvím. Z pravidla mistr soukenický měl dva až pět tovaryšů, s nimiž sdílel slasti a strasti řemesla soukenického. Sukno pracovalo se nejvíce pro vojsko ; obyčejně do roka