korouhvičky. Jak jsem již uvedl, není divu, že hojnost a rázovitost těchto slezských dřevěných kostelů přilákalo řadu odborníků ke studiu ctihodných těchto památek.

Nejde pouze o prostinké kostelíky slezské, již zevnějškem celým prozrazující značné stáří i původ z lidového umění, jako kostel Nanebevzetí Panny Marie v Zátku u Opavy (str. 428), nýbrž o dřevěné kostely v rozměrech velikých, oblíbené kostely poutní, jako na hoře Prašivce na Frýdecku (viz Český Lid X. str. 312 ; XIII. 170), nebo v Sedlištích u Frýdku (Český Lid XII. str. 171), nebo kostel Třanovický (Český Lid X. str. 313). Památný kostelík »sv. Juzafek« v Bavorově v Pruském Slezsku popsal a ocenil J. Vyhlídal v Českém Lidu XI. str. 43-5 (viz vyobrazení na str. 429).

Obávám se, že již přicházíme pozdě, chtíce shledati soupis všech kostelíků dřevěných v zemích českých. Články posavadními v Českém Lidu upozornil jsem na jejich důležitost i význam. Prosím nyní všecky čtoucí i spolupracovníky, aby zasílali redakci Českého Lidu popisy a náčrtky, kde všude se udržely dřevěné kostelíky a jejich zbytky, aby Český Lid mohl sestaviti úplný přehled a budoucí paměti zachovati přesný výčet. Chceme tím, pokud možná, zároveň zachrániti kresbou představy, jaké kostelíky budovali si naši předkové ze zásob starých hvozdů, jak právě takořka posvátnou nedotknutelností staveb, určených pro bohoslužbu, mohly se vedle ostatních zničených nebo sešlých staveb, srubů, světských budov, hlavně selských, vesnických, udržeti jako vzory prastarého, domácího umění lidového slovanského.

Šťastnější jsou po stránce výzkumu kostelů dřevěných Poláci. Hranice národnosti české a polské ve Slezsku splývají v pásmo přechodní a není možná tu s jistotou rozsuzovati o svéráznosti lidového umění slezského nebo polského. Není tu i, pokud se týče kostelů dřevěných, náhlý, překvapující přechod. Poučují další obrázky z krajů polských o této shodě a příbuznosti dřevěných kostelů českých a polských.

Poláci pokročili již mnohem. dále při tomto studiu nežli Čechové. Uvádím jen spoustu materiálu, uveřejněného v nádherné publikaci Krakovské Akademie, řízené od výborného, dnes prvního znalce dějin umění v Polsku, prof. Dra. M ar vana Sokolovského, ředitele Musea Czartoryskich, jmenovaného pro zásluhy o dějiny styků českopolských na poli umění též přespolním členem české Akademie. Jakožto horlivý předseda komise Krakovské Akademie »do badania historyi sztuki w Polsce« vydává »Sprawozdania« této komise a tam bedlivě si všímá lidového stavitelství světského i církevního v Polsku a na Rusi. Upozorňuji vedle jiného na jeho práci: Do dziejów architektury cerkiewnej na Rusi Czerwonej przez Kazimierza Mokíowskiego i Maryana Sokolowskiego, Krakow, 1905. Dále českému dílu Prouskovu podobají se studie: W. Matla-kowski, Budownictwo ludowe na Podhalu i L. Puszet, Studya nad polskiem budownictwem drewnianem a publikace: Sztuka ludowa. Na všechny knihy