str. 416
pod názvem »Sprawozdanie z wycieczki odbytej kosztem komisyi w r. 1904 w celu badania sztuki ludowej«. V první skupině popisují kostely »církve«, zvonice; ve druhé skupině obírají se chatami vesnickými, roubenými stavbami. V tomto článku nás zajímá skupina první, sebraná v Haliči a na Podolí.
Zdálo by se, že jsou nám vzdálené půdorysem i stavbou centrální »církve« (kostely) huculské, položené nejvýchodněji v obvodu, určeném ke studiu, jako na př. kostel v Gerhanovoe (str. 430) nebo v Sokolovce (str. 431) nebo ve Vojnilově (str. 434). Ale právě, odmyslíme-li si vlivy
ruského stavitelství dřevěného,*) podmínky obřadu pravoslavného, dojdeme v provedení ochozĎ, vchodů, pobíjení stěn nepopiratelné shody s ostatními polskými lidovými stavbami, jak výsledek Mokíowských v uvedeném článku jasně ukazuje. Přesvědčuje o tom vyobrazení kostela v Dolině, který vyhlašuje M. Sokoíowski i Mo-kiowski za nejpřednější ukázku starobylého dřevěného stavitelství v Polsku (str. 433).
Jako u nás, bývala i v Polsku zvonice oddělena od hlavní budovy kostelní. Za příklad se uvádí kostel v Niklovicích . (str. 433), značně již sešlý.
Kostely další: v Staviši (str. 435), v Tyliöi (str. 435), v Šlach-tové (str. 437), v Stromovcích (str. 438), v Gryvaldu (str. 439), v Trybse (str. 441.) přibližují se již stavbě a výzdobě kostelů našich. Bohužel nedostává se nám pro kostelíky české tak zevrubných údajů, výpočtů, seskupení typů stejných po stránce technické, jako tím vším oplývá vzorná studie polská, která pak shrnuje na str. 215 v celek celkovou charakteristiku kostelů dřevěných: »Krotka charakterystyka poszcze-
