2. V zahradě v kraipli leží, už celý umdlévá, a to v překrásné aleji, kvítí tam na něj padají, až celý umdlévá, kvítím se obírá. — 3. Tu máš prut rozmaríny na znamení lásky a taky dvě poupátka, překrásná .holoubátka, kerý v mej zahradě lítají vesele. — 4. Svým rýčem si hrob kopám, to v prostřed zahradě; dám já vsadit k mému hrobu čtyřidvacet rajských stromu, dvě růže, lilium, čtyři konvalium.

2. Šla sem pro něj až do Prahy, nikdež tam nebyl k dostání; šla sem okolo zahrady, potkala sem tam dvě panny. — 3. Červené, zelené doubí, žádný ti ho neodloudí, než motyka a lopata, věř mně, má Marjánko zlatá.

Jak známo, vypláceli staří při významných událostech na př. při rozhodnutí sporů o meze, o hranice, při kladení základů ke stavbám, při zakončení budov, kostelů a pod. hochům »kopy pamětní«, t. j. výprask mírný lopatkou, důtkami, aby si pamatovali, kdy a proč »drželi kopy«,