života. Zakmitnou se také okamžiky jasnější, paprsky hřejivé, kdež se kopaničár rozveselí, když zapomene na tu bídu bídoucí, pustí uzdu bezstarostnosti a uleví si písničkou, nejvzácnějším květem tradice tamější, který ve své nádheře na kopanicích dosud hlaholí, s květem, jehož pel posud není setřen a pokažen moderní kulturou. Píseň pak oživuje políčko, chatu, stráň, píseň nerozlučně provází horské kopaničáry v žalu i radosti. Písně pochmurné, žalobně, balladické a zase písně laškovné, šelmovské a zase něžné projevy milostné, s touhou nyjící, — co v nich

Č. 4. Děvče ze Žítkové u St. Hrozenkova. Kreslil prof. J. Koula.

nakupeno zdravých nápadů, srdečných pocitů, nezkalené poesie čisté jako pramínek tam na lukách, plné přirozené naivnosti, vábivé lahodou, nenu-ceností . . . A nyní se ptejte, proč se nám sbírka J. Černíka zalíbila? Proč ji doporučujeme a na její obsah i význam ukazujeme?

Spisovatel čerpal látku přímo z lidu, pobyl tam, zapisoval věrně řeč i nápěv. Rozumí hudbě i řeči a zápisy jeho jsou tedy spolehlivé. Vážíme si věcného úvodu, kde rozebírá ráz hudební písní kopaničárských, srovnává důkladně s písněmi příbuznými, se sbírkami Bartošovými a jiných. Sbírka jest bohatá obsahem písní vybraných. Chválíme i uspořádání, že se nenutí do zbytečných škatulek, do nichž by se rozmanitý materiál nevtěsnal. Doporučujeme písně Černíkovy každému milovníku