jako dobře jísti, píti,

až skrz prsty tučný piští.

Střízlivěj: Mlčiž, prosím, medle, žváči,

nechej těch vošklivejch řečí.

Jest to vošklivo slyšeti,

ano víceji viděti,

tak vošklivou sviní býti,

víno s mlékem spolu píti.

Vožralec: Hahaha, střízlivče milej,

jsi ty tak v rozkoši (c)hovalej,

že to nemůžeš slyšeti.

Kdybys pak měl co my jísti,

teprv by kvičel co svině,

když se vodvářky napije.

Ale což nám potom, žváči,

píme my jen spolu radči.

A pošleme si někoho,

by přines piva dobrého.

Žváč : Staniž se, bratře rozmilý,

nětco o té dobré vůli.

Vožralče, povídej nám zas,

ať se krátí chvíle a čas.

Střízlivěj: Zanech toho, medle, žádám,

jestli nechceš, abych já vám,

co jsem koliv pil neb jed,

před vás zas nepředložil teď.

Vožralec: Povídat začnu však krátce,

a to vše k dobré památce.

Žváč : Povídej tehdy, jak sluší,

ty střízlivče, nastav uši.

Vožralec: Toť nejprv chci pověděti,

bez omylu máš věděti,

že žádný není šťastnější

ani blahoslavenějSí,

než jen kdo by takovým byl,

aby vždycky jedl a pil.

Sice jsou takoví mnozí,

kteří mají mnohá zboží,

avšak v té své skoupé míře

neutratí ni halíře.

Peníze, zboží chovaní

jsou jen starost a trápení,

ale dobrej pak hodovník

jest všechněm všady milovník,

obzvláštně každé šenkýřce,

když jsou jen peníze čisté.

Každý z jeho pohlezení

má kratochvil, obveselení.

Když pak naň co mizerného

přichází neb protivného,

jen když má džbánek a korbel,

proti těm věcem jeho jest fortel.

Sice jiné všeckny věci

rosoudím těm rovny býti.

Střízlivěj: Medle, vožralče, pověz mi,

kdo jest takového zdání.

Vožralec : Já a moji tovaryši, kteří umí pít, jak sluší. Jedni jsou toliko těch kor a ti nám stojí na odpor, kteří pití potupují a střízlivost oblibují. Ale jak já se domnívám, že jsou blázni, to soudím sám.

Střízlivěj: Ha, žváči, co slyším nového?

Žváč: Pravda jest vše, věř mi toho,

že vše on mluví zde cele

a beze všeho fortele,

ačkolivěk jest vopilý,

však mluví lip, než ty střízlivý.

Střízlivěj: Střízlivost sama jest pěkná

a všechněm lidem líbezná,

umí vše pěkně říditi,

jak náleží, spravovati,

ale vožralství bláznivé

jest všechno všudy vošklivé.

Vožralec: Mlč, zanech toho chválení,

nechceš-li vzít zaplacení

přes hřebt anebo přes hlavu,

až zapomene se na tu chválu,

neb mi se to nelíbí,

0 hodování zde se řídí.

Žváč: To já taky slyším nerad,

povídej jen, bratře, pořád, neb já také se domnívám, že jeho řeč jest zlá, za to mám,

1 že také střídmost milá jest všechna všudj bláznivá.

Střízlivěj: Hahaha, máš-liž mnoho

rozumu, nepovídáš ho zde, jdi jen s ním zas

domu.

rozumíš moudrosti, žváči milý, jako koza petrželi. Tak svině a vosli soudí, kterým jsi ty vždycky rovni. I bychme my tak soudili, kdy bychom blázni jakž ty byli.

Vožralec: Nech ho, bláznivýho žváče, poslouchej jednom mne radče. Nejprv byla naše smutná mysl všeckna, zarmoucená, nesměl žádný promluviti ;

ani tlamy otevříti. Již již stál stůl přistrojený a jídlami naplněný. Ukázali jsme se, co neradi, a byli bychom všeckno sežrali rádi, a každý z nás tak uctivě pil, že na půl hodiny v korbeli byl. Když pak víno přineseno bylo,