že je peruchta vypárá. Bylo totiž zvykem, že děti o štědrém dnu se postily a teprve večer se do sytá najedly a to hltavě. Peruchtou byl muž, jenž se přistrojil buď černě neb bíle; častěji však bíle. Měl podvlékačky bílé a košili bílou přes ně, na nohou červené punčochy, které se vytáhly nad kolena a zde červenou stuhou uvázaly, místo podvazků; na nohy si obul bagančata (šněrovací střevíce). Kolem těla měl červený pás, na němž visela řeznická ocilka. Hlavu kryl širák slaměný, pobílený; za ním byla brka; mašli červenou si uvázal na krk. Rukávy měla peruchta vykasanó a ruce do červena zbarvené; nebylo-li barvy po ruce, obtočila si ruku Červeným papírem neb látkou červenou. Na obličeji byla škraboška. Obyčejně vešla po večeři štědrého dne do stavení, držíc v jedné ruce červeně-zbarvený, jako by krvavý nůž, a v drahé škopíček. Mezi dveřmi zůstala státi a bručlvým hlasem volala: »Modlete se, modlete se, sic vás vypá-rám!« Při tom brousila nůž na ocilce. Peruchta ničeho nenadělo vála sama. Poněvadž se děti tímto zjevem příliš děsily, byly obchůzky peruchtou zakázány.

Obchůzka brůny v Nížebohách. Na konec masopustu vybrán silný, vysoký muž a oblečen za brůnu. Bruna chodila po čtyřech, přes ni přehozena byla plachta režná, různým třepením ozdobená. Na povrch plachty našity střapce, pentličky a rolničky, aby to hodně chrastilo. U krku zavěšeny zvonce. Muži, jenž brůnu představoval, byly strčeny za krk vejtřasky, jichž dva konce vyčnívaly nad hlavu; tvořily uši koňské hlavy, která zrobena byla z pytle vycpaného slámou. Na hlavě namalovány oči a tlama; vzadu k plachtě přišit ohon z koňských žíní. Aby nemusela brůna po holých rukách choditi, a aby hlava se zvýšila, měla v ruce vysoké, dřevěné špalíky, které za chůze silně klapaly. Jezdec na brůně a ten, jenž ji vodil, byli středem masopustního průvodu. Za jízdy prováděny byly různé taškařice; brůna mrskaná vyhazovala a často jezdce shazovala. Milodárky vybíral jezdec do pokladničky. V průvodu kráčel běhoun, ženich s nevěstou, pytlák, kominík a baby v bezedné nůši, bru-čivý medvěd v hrachovině s medvědářem, jenž frkal na dřevěnou trubku. Brůna chodila také v průvodu s Mikulášem, ale bez jezdce. Když se děti strachem schovávaly, říkalo se: »Však ona vás brůna vyčuchá.« (V Hrdlech chodívala brůna v průvodu tří králů; dárky se jí kladly na hřbet jako mezku.) Pozdřji byla brůna upravena z lavice, pod kterou dva muži vlezli a lak ji nosili; byl to pohodlnější způsob prvého. Hlava brůny byla vždy hodně veliká a kývala nahoru a dolů.

Perychty v Ječovicích rozdávaly hodným dětem jablka, ořechy a cukrovinky, když se modlily. O štědrém večeru přijelo za tmy až pět perycht, různě oblečených, s károu i s koňským postrojem před vrata kostela. Na vozíku bývala bedna. Káru opustivše, chodily po staveních. Strašily neposlušné děti tím, že je naloží na vůz do té. bedny a pak že je vezmou s sebou. Kára před kostelem nemálo lekala zbožné občany jdoucí na jitřní. První perychta ohlašovala zvonečkem příchod; všechny měly v rukou metly, jimiž po stolech šlehaly. Obyčejně se strojil muž za ženu a žena za muže s obrácenými kožichy a sukněmi. Zahalovaly