vestu s blysknavými knoflíky, kalhoty zastrčeny ve vysokých botách, v ruce drží sukovici. Selka má na hlavě nějaký starý čepec, na těle dlouhý kabátec a sukni, před sebou špinavou zástěru, na ruce mošnu s kořením. Když přijde ke stavení, zazvoní, jeden kočí vejde do světnice a začne: »Sedláku, chceš viděti naši kobylu?* Když sedlák dovolí, kočí křikne: »Janku! Poveď šimlu!« Kobyla zařehtá a jde. Když do světnice vejde, oba kočí každého nutí, aby ji potřepal, jak je tlustá. Jak na ni někdo sáhne, kobyla hodí ocasem, až by všechny údy přetloukla. Tu začne kočí kobylu švihati, a milá kobyla hází zadníma nohama, nž by vojáka

Perechty (klibny) v Pechově Lhotě. Fotografoval Štěpán Dvořák,

shodila. V tom přiběhne do světnice k panímámě děvečka s křikem: »Tetičko, já tady mám bílou kozičku, ráda bych vám ji ukázala. Chcete ji vidět ?« Když hospodyně ji chce viděti, koza běží do světnice a koho nejdříve napadne, toho trká, co nejvíc může. Za kozou vstoupí sedlák a selka. Sedlák začne hovořiti: »Jak se máte, co děláte, jste-li zdrávu a pod. Selka zase dohazuje různá koření a při tom jich mnoho najme-nuje: »To je pro krávu, to jsou rozumy pro kozy, to je prášek pro prasata -----« atd. Po chvíli se odeberou jmam. (Novotný, Zhoř.)

Perechta v Sepekově. Kobyla čtyřnohá udělána jako jinde u Milevska, ale u nás má hlavu ze dřeva. Ten, co stojí vzadu, drží v rukou koště, a koho může, toho udeří. — Jiný je přistrojen za vojáka, který