a ty dvá chlapci seděli jsme pospolu u stolu a malá holka hrála si na zemi s kuželkama. Tu kdo si zaklepá na dveře. Já pravím: Dále. Tu se otevřely dveře a do nich vstoupil vojín a zrovna ke mě, já ho neznal. Podává mě ruku, praví: ^Pozdrav tě Bůh, bratře, což už mě neznáš, bratra Johana?* Dal mě políbení, pak pohledl na moji, a ukázal prstem' řka: »To je tvoje žena? Tak je taky pozdrav Bůh« a podal jí ruku, »mám tu čest znáti moji pani švakrovou, první jsem znal velmi dobře«. Já pravím : »Vojtěchu, tu máš, vem ten velkej džbán, přines dva mázy od Virlů.«

Částka devátá. Kterak jsem přijal bratra, kdyě přišel s vojny domu, a jak se mě za to laskavě odměnil. Chlapec přines pivo, postavil skleničky bez pobídky přinesl. Já pravím : »No tak si sedni ke stolu.« Nalil jsem do třech sklenic, jemu, ženě, a mě. On se napil na zdraví všech, solitně poděkoval. Já se ho ptal, má-li chuť k jídlu. On praví: »Inu neodložím, kdybys si měl něco na zoubek. Přijel jsem z ranním vlakem, a šel jsem zrovna do Kateřinek k matce a přijdu k sestře, ta mne praví, že je matka u sv. Bartoloměje, a dala mě snídaní a počala hned kňourat a naříkat na zlý časy. Mě to dohřálo i dal jsem s Bohem, šel jsem k Šalkovům, kam se ve svátek blejskat po Praze v těch starých hadrach. Tam jsem pil ňákou sklenku těch opičich kapek (kořalky), lecos jsem vypravoval o tej vojančině. Až jsem se o tobě dozvěděl, kde bydlíš, a také mne sem dovedl, neboť on tu zůstává. A tak stou řeči jsem docela na jídlo zapoměl. Mám pár krošu,« a hned sáhl do kapci a ukazoval mně tříbrné peníze. Mezi tou dobou moje dala na stůl do misky polévku, co bylo k večeři pro nás připraveno, i podobně tolik se zelím knedlíku, a on to za čtvrt hodiny snědl všechno, co bylo pro nás čtyři připraveno. Pravil: »Aby vám to sám Bůh odplatil, dlouho jsem se tak již nenajed, jako dnes.« Já mu povídám, jesli obdržel po otci, co mu odkázal těch