Předvětí má více tonů než slov. Patrně opakování počátečního a rozmnoženo bylo novým podloženým textem duchovním. Tónina aiolská dodává nápěvu bolnou, melancholickou náladu. Melodie je neobyčejně krásná a lahodná. Otazníkem poznamenané místo změněno v odnotaci pro zřejmou chybu v zápisu. V tomto místě mělo býti asi použito dvou minim a ne pouze jedné. Forma nápěvu je a b c a.

5. Majíc rozum pomyslí haedý . . . Při tomto nápěvu možno rozhodovati o dvou tóninách. Jednak dá se usuzovati na mixolydickou tóninu, mimo to lze rozhodnouti se pro C dur, hlavně dle střední části a dle pěkně znějícího plagálního závěru. Ovšem jakousi výjimkou by v tom případě bylo kadencování v melodii na V. stupni.

V notaci původní při přepisu bylo nutno u poznamenaných míst H~) provésti opravy chyb tiskových. V jednoduchém rhytmu jakési oživení přináší synkopovaná nota d (!), jež neznamená nic jiného než zavládnutí třídobého taktu. Dle dochovaného počátku textu lze nesnadno uvažovati o druhu a rázu písně, možná, že je to neznámá duchovní píseň.

6. Má milá radosti, tys mé potěšení. . . Frygická melodie se závěrem na kvintě