Žádný neví, co robota, kdo jí nezkusil.

V pěkné úpravě vydána byla »Písnička kratochvilná o těch sedlácích, kterak sobě při trunku na roboty a kontribuce stěžovali, a na čemž naposledy spolu zůstali, pro špás složená a vytištěná před časem«, to jest roku 1690. Zpívá se jako: »Neví žádný, co jest láska«.

Žádný neví, co jest dílo, kdo ho nezkusil, nešel bych já na robotu, kdybych nemusil, darmo pána dělati, těžkou práci konati, co jen sobě kdy zamyslí, musí se státi.

Konšelové, rychtářové i ty drábové, nad námi se potřásají, mocní chlapové, mlče jíti musíme, slova říci nesmíme, pakli který slovíčko řek, hned mu češí hřbet.

Jedni musí dřiví sekat, druzí voziti, jiný sem tam vypravují, i na mlat jíti, do té panské stodoly, mlátit toho obilí, vezmeme-li co do kapes, mlátí nás holí.

Též k nám páni ouředníci pilně dohlíží, není-li co uděláno, hnedky jim hrozí; musíme se kořiti a jich pěkně prositi, kopu vajec, pár kuřátek jim darovati.

Jak v neděli, tak. ve svátek k rychtáři jíti, dohromady rozkazují peníze nýsti; dosti zlého okusím, vsak zřídka co vyprosím, bez vejmluvy odmlouvání do klády musím.

Ve dne pánu, v noci sobě musím dělati, chci-li ženu, též i děti obživovati; rád bych všechno podstoupil i ouroky vyplatil, jen abych té kontribucí dáti nemusil.

Kontribucí, exekucí, to nás sužuje, bez milosti a lítosti kapsy stahuje; nedáš-li ji jen jednou, ihned pro tě přiběhnou, a do věže neb do klády tebe povedou. ^

V tom vězení hladu, žízně dost pokusíme, naposledy vola, krávu prodat musíme; máš-li pěkných pár volů, hodí se nám do dvorů, jen se prohlas, hned je prodáš, dosti poskrovnu.

Od pondělka do soboty trvá robota, jak s potahem, taky pěšky bývá ta psota; když svatvečer děláme, chleba kusu nemáme, sednuc každý smutný v koutě, na se vyhledáme.

I což nuzní korábníci máme dělati, musíme těch našich pánů při tom nechati; a raději jim dáme, dokud peníze máme, tak na nás budou laskaví, to uhlídáme

Ještě sobě, milý kmochu, dáme naliti, a za zdraví našich pánů budeme piti; ihnedky o pintě dáme, a tak pivo poznáme, neb se sotva dřív neděle spolu shledáme.

Nalejte nám korbel piva, pane krčmáři, at sobě ještě připíjeni s ochotnou tváří; a když se napijeme, spáti se pobereme a ráno zas na robotu povandrujeme!