Podložení textu vyplývá přirozeněji a deklamačně správněji, stáhnou-li se prvé dvě čtvrtě v půlovou notu. V osmém taktu naskýtá se zajímavý útvar noty s tečkou. V kancionálu Kunwaldském tato figura vytištěna chybně, na místě tečkované semibrevis nalézá se tam minima, kteráž není možná pro následující dvě semiminimy. V musejním exempláři kancionálu opraveno bylo již soudobým zpěvákem toto místo a vyškrábána čárka u této noty, čímž vznikla z minimy správná semibrevis.

Odnotace této melodie dá se jedině rozluštit triolami uprostřed dvoudobého taktu. Ve skutečnosti střídá se při ní dvoudílné a třídílné měření not.

Objem melodie pouze dosahuje kvinty v tónině aiolské. Ráz její zdá se býti slovácký. Útvar rhytmu je pestrý a dosti bohatý.

Tento nápěv ve variantě zaznamenává Hostinský (str. 31). U Kumvaldského odchyluje se jeho hudební znění v několika tónech i v jiném rhytmu. Hostinský uvádí znění novější z roku 1585 (u Jana Musophila se vyskytující).