králi Fridriše, Bůh tvé modlitby vyslyšel, kdyz's se samotný modlil ve své komoře. Vem tam korunu a vstav ji sobě zas. Zvítězíš a vyhnanci se vrátí ... To se vztahovalo k r. 1629. Stejně prorokovala děvečka Dorota z Březí.169) Víra v příští slávu Bedřichovu posunovala se takto rok od roku dále.

V letech třicátých se zdálo, že jméno Bedřichovo bude zatlaöeno jménem Gustava Adolfa, šlechetného lva ze severu, jak obyčejně nazýván, ale nedošlo k tomu z různých příčin. Naopak, příjezd Bedřichův r. 1632 ku švédskému králi do Frankfurtu a uznání za pravého a jediného krále českého se strany Gustava Adolfa oživily víru v jeho návrat do Cech a potěšily mnohé vyhnanee. Již r. 1631 ozývají se hlasy, že se Bedřich pomocí Holanďanů navrátí170) nebo že v boji dvou lvů (švédského a falc-ského) orel podlehne.171) Vítězný Bůh zástupů z půlnočních končin přivedl' reka hrdinského — aby omráčil soka protivníka, utěšují se vyhnanci a modlí se zaň: Obleč ho s nebe v kyrys zmužilosti, dař ho sám z sebe moudrostí, milostí, postav oboum ze všech stran vartu duchů čistých . . .

Bitva u Lützenu přináší však konec naději v pomoc krále švédského. A Bedřieh sám umírá brzo potom, dne 28. list. 1632 v Mohuči, v stáří 36 let. Smrt Gustava Adolfa potlačuje úplně do pozadí zájem o jeho smrt. Když utíkal neslavně z Cech, povšimnula si toho celá Evropa, když však neslavně umřel, Evropa si toho skoro ani nepovšimla. A ani vystěhovalci nezaplakali sborem . . .

Že se jméno Bedřichovo i po jeho smrti udrželo v paměti, o to má hlavní zásluhu Kotter, Poňatovská a později Drabík. Rozšířenost jejich předpovědí oživovala neustále naději emigrantů v šťastný konec strastiplného vyhnanství. Proroctví se potom vztahovala ovšem k potomkům Bedřichovým a nepřestávala ani po míru pražském, ačkoli synové zimního krále byli z amnestie vymíněni. Fridericus redivivus zní stále stejným hlasem.172) Později pak jako u Fellina vyrozumívá se jménem Bedřichovým každý, kdo postoupí vítězný boj za svobodu. Ještě po r. 1660 očekává se restituce falckého rodu.