str. 428
O studánce na Stochově zase vyprávějí: Jednou tu jel sv. Václav na koni. A tu kůň jeho zahrábl kopytem a hned ze země vytryskla voda. Kůň ten b)l straka a odtud ta studánka sluje »Strakou«.
U Milavče za Domažlicemi je pramen vody. Z něho sv. Vojtěch prý se napil na své cestě z Říma do Cech a sluje dosud »Vojtěška«. Poskytuje dosud hojně výborné vody, kterou zejména nemocní s důvěrou pijí, nadějíce se, že na přímluvu světce, jenž prameni tomu požehnal,, neduhů svých zbaveni budou.
Spisovatel upozorňuje na vzácnou knihu : »Zlatý prsten rozličným drahým kamením modliteb a pobožností vykládaný a k větší cti a nábožnému vzývání svatého Liboria, biskupa a vyznavače, jakožto všelikých neduhův, obzvláště pak v kameni, písku, kolice a ledví bolením patrona a duchovního lékaře připravený.«
Kniha ta vytištěna jest v Praze roku 1696 a obětována »pp. bratrům a sestrám slavného bratrstva pod titulem téhož sv. Liboria na Karlově v Praze, též i všem jiným nemocným.« Obsahuje kniha ta životopis sv. Liboria, i hodinky a miiohé lilanie, písničky a modlitby k témuž světci.. Jest v ní i pěkné napomenutí:
Chrámům, kněžstvu, vzdej čest, chválu,
vezmeš za to věčnou slávu. Při mši buď s přítomnou mys měj tehdáž na uzdě smysly. Varuj se povérkův i čar, an jsou kouzla ďábelský dar. Děti ať se modlit učí,
v katechismusu se cvičí. Nezlořeč jim i čeledi, na tvůj příklad oni hledí. Neutrhuj, nelup ze cti. sic přijdeš tam, kde není cti. Tvá zpověď nebere vzniku, jestli nepřemáháš zvyku . . .
|
Knížka »Zlatý Prsten« ozdobena jest i rytinkou, kterou zde otiskujeme. (Č. 2.)
Prostinká jsou slova ukolébavek, jednoduchým nápěvem přioděna, ale líbezně mluví k srdéčku dítka — ale i k srdci našemu v rozpomín-kách, kdy i naše matička nám je zpívávala. (G. 3.) Slyšme některé :
Hajej, můj Pepíčku, hajej liše, Panenka Maria tobě píše; až ti napíše cedulicku, dá ji Pepíčkovi na ručičku.
Spi dětátko, hajej tiše, Pán Bůh ti cedulicku píše;
Panenka Maria tobě zpívá a svatý (patron) tě kolíbá.
Andělíček jde, nese hrušky dvě, bude-li Anynka spáti a se hezky kolíbati, on jí dá obě. Andělíček jde, nese jabka dvě; atd.
|
(a nyní se zpívá při dalších verších: nese knížky, hračky, atd., až dítě usne).
Spala bych spala, ale ne sama, s Pánem Ježíškem, s andělíčkama.
Ještě bych za to modlitbu dala,
kdybych s Panenkou Marií spala,
A v tomto domě všechněm dobrou noc, kýž nám Pán Bůh dal šťastnou dobrou noc.
|
|
