str. 434
Pomlázka. Dříve proutkem šlehávali jinoši zvláště dívky, když šly z kostela, a dívky hochům dávaly vejce »kraslici« ; nyní ponejvíce chodívají pomlázkovat již jen děti, hoši i dívky, v rukou svých majíce proutek a říkajíce při tom různé pomlázky. (Č. 11.)
Umře-li někdo, otevírají okénko, aby prý duše mohla do nebe. Za štěstí se pokládá tomu, kdo zemře v pátek s Pánem Ježíšem.
Po smrti odívá se tělo — vzácně již v rubáš — a při tom se mrtvý volá křestním jménem : »(Františku), podej mi pravou ruku — levou nohu atd.«
U nohou staví se hořící lampička, u hlavy rozsvícená hromnice. Potom se modlí žena, která tělo omývala, Zdrávas Maria a Anděl Páně; kdyby toho neučinila, tedy by prý musil mrtvý vždy ve výroční den úmrtí svého z hrobu vstáti a buď v kostele na hřbitově, bud1 u kříže, jenž uprostřed hřbitova stává, po celou noc se Anděl Páně modliti. Podobně prý se děje zemřelému, jenž za svého života nikdy neb málokdy se Anděl Páně modlil.
V rakvi se dávají mrtvému do ruky kříž a růženec. Kol do kola svaté obrázky. Nikomu, ani děťátku, na hlavu prý se nemá dávati věneček — Maria Panna sama v nebi, jak praví, korunuje. (Č. 12.)
Večer u mrtvého konávají modlení; kostelník nebo lidový zpěvák modlí se s přítomnými růženec, litanie i jiné modlitby. Při tom před-řikávač vzpomíná i »na duše zemřelý z tohoto stavení«.
Také u mrtvých zpívávají. Na př.:
Rozpomeň se, duše, na to,
že jsi popel také bláto,
věř, čiň dobře, vezmeš za to!
Činiž to zde, dokud čas máš, běda bude, když jej zmeškáš, v věčném ohni hořeti máš.
Pohleď pilně na svou krásu
i také na svou okrasu,
v tomto nebezpečném času.
Nic zde svého vlastně nemáš, proč že pak v světě pejcháš, svými hříchy Boha hněváa?
Světská rozkoš tě oklamá, leč přijmeš učení pravá u víře Ježíše Pána.
Lakomství se vždy vystříhej, a k bližnímu lásku mívej, v pokoře vždycky přebývej!
A protož všichni křestané, rychle z-hříchu povstaňme, na pokání se oddejme!
Dříve aežli Boží rána bude se svrchu seslána, prosme nebeského Pána.
Ať dá z hříchů povstati, prv než nás smrt zachvátí. Amen. Kriste, rač to dáti.
|
Processí. V čele processí bývá kříž, korouhve, pak následuje mládež, hoši, dívky. Za nimi muži. Střed tvoří družičky, z nichž nesou některé sošku Panny Marie. V zápětí kráčí kněz buď až na místo poutní — bud processí pouze vyprovází.
Někdy i ženy nosívají sošku sv. Anny, oblečeny jsouce v stejnokroj (bílé sukně, černé živůtky, modré šátky), ba i jiné sošky v průvodech bývají vídány. Ze Strašnic jednou na sv. Hoře měli prý na pouti třináct
|
