Tyto zpěvníky vojínům oslazují mnohou trpkou chvilku a zůstávají jim milé dlouho, dlouho. A když z vojny přinesou je domů, půjčují je, neznámé písně se opisují a tak se šíří. Mohu říci ze zkušenosti, že téměř největší počet písní zanesli vojáci. Obsah těchto zpěvníků jest velmi zajímavý, a rozbor jich přinesl by veliký užitek k posouzení vkusu.

Hlavními šiřiteli lyrické poesie, zejména však Hálkovy, jsou památníky děvčat ve městě i na venkově. Tam najdeme téměř celého Hálka opsaného, nebo jest tam dále tvořeno velice zajímavě. A mnohdy verše jeho jsou zpívány. Nápěvy však ztratily typickou stránku melodií lidových a působením různých odrhovaček a melodií operetních nabyly rázu ko-smopolitického — vlastně lépe řečeno jsou bez rázu.

V dřívější době měly snad též význam různé besedy a zábavy de-klamační. Sám však o tom pamětí nemám. Říkával však zemřelý otec můj, že bývaly zpívány při nich písně vlastenecké, zvláště zakázaná »Hej Slované«. A mimo to ještě prý se zpívaly jiné, a přímo uvedl mi »Vdejte mně, matičko, dokud jsem mladá«, a »Gechy krásné, Cechy mé«. Snad pamětníci těch dob mohli by nám zjednati v té věci jasno.

Nastínil jsem krátce to, co vlastně se dosud z básníků umělých zachovalo, co bylo příčinou jich rozšíření a jakými asi cestami se to dalo. Zbývá promluviti nyní o jednotlivých písních. Činím tak v oddíle druhém. Práci rozdělil jsem v chronologickém postupu, od doby nejstarší postupuje k době novější.

Podle laskavého upozornění professora slavistiky na universitě v Berlíně Dra AI. Briicknera vypůjčil jsem si z knihovny Carské Akademie v Petrohradě unikát, jediný známý výtisk prvotisku Norimberského >Frantova Práva« z r. 1518 a vydal jsem nákladem III. třídy České Akademie s obšírným úvodem, jak rozprávky z družiny rozpustilých příslušníků Frantovského cechu jsou pramenem četných pohádek a pověstí, podnes kolujících v lidovém podání českém. O knize podal jsem v G. Lidu obšírnou zprávu. Na základě vydání mého rozebral důkladně obsah Frantových Práv v německém spise professor české řeči a literatury na universitě německé v Praze Dr. Fr. Spina. Tam zejména rozebírá původ pohádek, zkazek ve Frantových Právech, shledávaje k nim obdoby ve všech literaturách, tradicích lidových. Vedle jiného objasňuje také zkazku o třech ženách, jak se vsadily, která z nich obelstí a sesměšní muže, ta že odměnou dostane nalezený prsten.

Staří Cechové často v pořekadlech dovolávali se rozpustilých Frantových Práv. Mravokárci zle hartusili na ně, zvláště kazatelé je tepali