smáli se žebrákovi, ukazovali prstem na čelo a ze soucitu s bláznem dávali mu hojně almužny. Hejno dětí provázelo žebráka, který stále monotónním hlasem zpíval: »Zabil křížek, zabil kviká, zastrčil ho do pytlíka.«

Večer vypravovali dělníci a lidé jdoucí s pole domů, že ten blázen tam : cosi ve vrbině peče. »Beztoho jakéhosi kocúra.« Na druhý den ráno chodila sousedka s uplakanýma očima po dědině a hledala ztracené prasátko.

15. Ještě jednou, drive než umní, Prahu bych chtél viděti . .

16. Vesničko má pod Šumavou . . .