vědy dnešní doby, ale umístění pak takovýchto ubožáků v útulky, aby se v bídě a špíně, zimou a nečasy neplahočili, stává se příkazem lidskosti nového věku, tak že typické zjevy málomoci lidského rozumu postupem času jistě všude z veřejnosti zmizejí. Jak některé vypadávaly a jak si vedly, budoucnosti zachová také několik těchto tesklivých črt.

V XVIII. ročníku str. 441 podal podepsaný ukázku lidové výzdoby kovářské na moravském Šternbersku, zde pak přináší několik nových ukázek z téhož kraje, jak podařilo se je zachytiti z vozů starších i novějších.

Sbíráme-li lidové památky, jež svědčí o tvůrčí síle lidu samorostlé a originální, ať už jeví se v národních výšivkách, písních, kroji, zvycích a průmyslu všeho směru, zaslouží si ^ěru patřičného pozoru i výtvory řemesla kovářského a kolárskeho, již proto, že i toto umění dechem doby moderní se kazí a hyne. Jest nesporno, že ornament kovářský na vozech starších jest přece jen rázovitější, jaksi národnější v tom smyslu, že jest mnohem bližší onomu rázu, jak jsme zvykli sobě představovati si výzdobu národní. A musíme se skoro podiviti vkusu prostých řemeslníků, jimž jako by protimyslné bylo, aby vozy z jich dílen vycházely prostě jednotvárné bez nejmenšího kvítka, kolečka či hvězdičky. Stejně pak dodnes mnohý hospodář výslovně přeje si kování zdobené, neb jsou už dnes řemeslníci, kteří neradi vozy'ozdobují.

Již v první ukázce bylo řečeno, jakým způsobem hotovili kováři výzdobu, kterak různé obrazce v železných tyčích ryté vbíjeli do rozpáleného železa a v ornament skládali. Kolik tu myšlenek různých a rázovitých v nemnohých kresbách a přece pocházejí z kraje jednoho, skoro z jedné vesnice a tudíž od mistrů sobě blúkých ! Kolik pak našlo by se různých charakteristických tvarů pro tento obor umění lidového, kdyby snesly se ukázky z rozdílných končin a krajů naší vlastí!

Tak všiml si pisatel na př. kovářské výzdoby vozů na druhé straně Šternberská, směrem k Olomouci, a třebas kraj ten není ani 3—4 hodiny vzdálen, přece vozy tamní vykazovaly ukázky překvapně zcela jiného rázu, velmi charakteristické. Stejně překvapen byl i na vzdáleném Kro-měřížsku obrazci zase novými, jiných tvarů. A přece odvětví tohoto umění lidového dosud nemnoho si všímali naši sběratelé.

Poprvé snad počalo se na ně upozorňovati v nadšeném někdejším kruhu pěstitelů archaeologie a lidovědy, skupeném kol Časopisu vlast, musej. spolku v Olomouci, v němž r. 1888 pí. Vlasta Havelková upo-