zornovala na tyto pozoruhodné výtvory prostých řemeslníků (v článku »O starobylosti řemesla kovářského u Slovanů« str. 106 — 8), tam podáno i několik nákresů. Článek psán ovšem vzhledem k archaeologii. Na str. 177 pěkná ukázka starého vozového kování z Olomoucka.

V novější době dotýká se věci té Tykačův článek »Lidový ornament kovářský na Landškrounsku a Litomyšlsku« v Národop. Věstníku českoslov. (III. 169). Tam podáno několik rázovitých ukázek ze starší doby, z vesnic dnes už zcela poněmčených, ale ještě v 17. stol. českých. »Z té příčiny (dí autor) nepřekvapí, že ukázky ornamentu kovářského z německých obcí jsou téhož rázu (slovanského) jako z obcí českých.« Od českého lidu přešel prý ornament na lid přistěhovalý, německý. Pozoruhodno, že i na severní Moravě mezi německým obyvatelstvem daleko široko nacházíme též kovářskou výzdobu vozů pěknou i rázovitou a podivno, že t mnohém podobnou ornamentu českému : tytéž prvky z říše rostlinné, a tu snad přece těžko lze väe vysvětlovati vlivem slovanského obyvatelstva sousedního, neb konservatismem lidovým (jsou i tam přemnohé vesnice poněmčeny), jenž od obyvatelstva českého přijaté vzory zachovával a uchoval dodnes. Snad lze mnoho vysvětliti hojným stykem obou národností, ale jinak musíme vyznati, že jako na lid český tak stejně i na německý působilo totéž okolí, táž příroda, v níž žili a se pohybovali, oboje nutila k napodobování a následování ve tvorbě umělé. Odtud ona shoda ve mnohém, jež nás však nesmí překvapovat a zarážeti, neb zbývá tu ještě mnoho růzností a znaků pro oba kmeny charakteristických. A v tom záleží ráz národního umění toho, jak dovedli u nás a naši řemeslň ci vlivy zpracovati, jak dovedli napodobobiti, čili jak říkáme, jakého ducha dovedli do výzdoby vlíti. V tom pak musíme hledati rázo-vitosti české, neb jisto, že každý pracoval, jak uměl, jak přiměřeno bylo jeho duchu a vlastnostem.

Z té příčiny tudíž záhodno jest sbírati materiál z různých končin, abychom pak srovnáváním a pozorováním mohli určiti, v čem český ráz záleží, v čem záleží ona slovanskost. Objeví se lépe i cena umění kovářského lidového lépe nežli u ukázek ojedinělých.

Za kováři našimi nikterak vzadu nezůstávali ani koláři. I oni souhlasně zdobili vhodně dřevěné části vozů a zdobí dosavad různými květy a ozdobami složitějšími neb jednoduššími, jak kde bylo možno ornament rozvinouti. V tom ohledu vynikají zejména vozové »násady« ozdobené a »klanice« (obr. viz na str. 173.) i »lušně« (obr. viz tamtéž), na nichž zvláště květy vynikají, jednoduché sice, ale vkusné. I paprsky kol, »šniee« pod vozem u oje (č. 21, 22, 23) mají své ornamenty, tak že na vůz tak vyzdobený pohled přece jest jen pěkný. Jako kováři od nejmenšího pásu železného až do velkých kutí u oje vše zdobili, tak stejně i koláři nikde nedali si příležitost ujíti, by neukázali svou dovednost, jak svědčí ozdoby i jiného nářadí hospodářského na př. hřídele pluhů, »pospěchů« a j.