v srdci svém zamiloval, ak ni. náramnou milostí raněn byl. I nemohouce a nesmějíce pak v lásce svý a v takové věci, jí se zjeviti a ohlásiti, velmi každého času ustavičným po ní toužením se trápil, tak že žádného potěšení ani obveselení žádnou chvíli míti nemohl.

Pročež jednoho času v krásném oirdolí se procházeje a o milosti své mnoho sebou rozjímaje, v srdečné bolesti a melancholiji tuze naříkati počal, a v desperancí velkou přecházeje, k smrti dobrovolný pospíchal. Kterýmu srdce se ozvalo a jeho pěkně těšíce, aby k Amoru supplikoval, radí a napomíná. On raddy srdce svého poslechnouce k Amoru aneb Ku-pidovi supplicovati umínil, a k němá dlouhou řeč aneb oraci, píidajíce příčinu milosti své, má a činí. Ale od Amora žádné pomoci nedostavší, srdečně opět naříká a lamentuje, kterému zase srdce se ozvouce, jeho těší, a aby k smrti dobrovolný, která přijde bez pobízení, nepospíchal, ale k té krásné dámě raděj supplicoval, hortíruje a žádá. On ač dosti dlouho sebou rozjímal a mnohé příčiny sobě vopakoval, však naposledy předce k té krásné dámě jíti a se ohlásiti umínil a ustanovil. Ale když nevěra a nestálost k němu přijdouce,. všeliký exempla a příklady jemu předkládaly, a jak se mnohým v podobné příčině stalo, předstíraly a naproti jinače radily, od svého předsevzetí ustoupíce, žalostivě lamentýrovati počal.

V takovém jeho lamentu Audacía k němu přijdouce, aby naříkáni^ která na kavalíra nenáleží, zanechal, a vícejl se netormentýroval, smrt jeho hrdinskou, radí. Lipiron řečí Audaciae, aneb Smělosti popuzen, k smrti se strojí a kordem svým, nahý již v rukou držíce, zabíti se chce. Což Pobožnost aneb Pietas vidouce, jemu v rychlosti se ozvala a meč do pošvy schovati přísně přikázala. On podlehnouti nechtíce, s ní dlouhou a pěknou disputací má, v kterýžto disputací Upřímnost též se ozvala, a dlouhou orací o upřímnosti na světě, kterou on zapíral, mluví. Však naposledy řečí Pobožnosti a Upřímnosti pohnut, při Venuši ještě pomoci hledati umínil. Ale když žádný ani při Venuši neobdržel, náramně a smrtelně v srdci svém se zarmoutil. A nevědouce co činiti a počíti, mnoho dříve o tom sebou rozmlouvaje a naříkaje, do pustin ňákých, v kterých by aneb hladem, aneb od zvěře lité usmrcen byl (poněvadž Pobožnost smrt ruky své násilnou zapovídá a zbraňuje) jíti a zajíti ustanovil. Což Patientia znajíce, jemu jinače radí, a s ním velmi důvodně všelijaký exempla a důvody Trpělivosti předstírajíc, se disputiruje, a aby ho k trpělivosti přivésti a namluviti mohla, jemu svou pomoc možnou a přímluvu k Venuši připovídá.. Jakož pak takovou řečí Patientiae Lipiron poněkud spokojen a upokojen byl. I poznavší Patientia Lipirona k trpělivosti náchylnějšího, za něho k Venuši pěknou řečí a orací se přimlouvá. Venus pak nechtějíce inter-cessí a prozbě Patientiae odepříti, pomoc svou učiniti, a Lipirona Amoru, s intercessí též svou přednésti připověděla. Z čehož Patientia uctivě Venuši děkujíce, litery jména krásné dámy podala a přednesla. Venus z liter těch Anagramma, v kterým té krásné dámy jméno zavřela, učinivši, hned pěknou prozbu a přímluvu k Amoru aneb Gupidov; za Lipirona činí, a jemu to Anagramma povídá. Amor aneb Kupido nemohouce v příčině té