Discursus Lipirona, smutného kavalíra, o lásce r. 1651.

Až posavad Upřímnost s Lipironem mluvila a jemu, že upřímnosti na světě dosti jest, mnohými exemply probirovala; nyní zase Pobožnost řeo a disputaci s Lipironem svou dokonává a toho dále ještě mnohými Argumenty a důvody potvrzuje a jak divné štěstí a nestálé, též jak jsou marné naděje lidské, které v pobožnosti gruntu nemají, vypisuje.

Předešlou notou.

Věříš mně Pobožnosti, Nechtěj víc Nestálosti Tak mnoho věřiti, Slyšeľs příkladů dosti O vzáctné upřímnosti, Panenské stálosti.

Kdyby nebylo dámy, Na světě víry žádný, Ani upřímnosti, Tak by kavalír žádný Nedostal dámy žádný, Což nechci mluviti.

Lipiron:

Aniž já toho nechci Nikda kavalír říci, Ale tak se stává, Že vždyckny krásný krásnou A bohatý bohatou Dostal a dostává.

Nemilujeť tě žádná Upřímně dáma krásná, Kdo nemáš bohatství, Neb jak magnet železo, Tak k tobě lásku zlato Táhne s upřímností.

Já pak nejsouce krásný, Ani v bohatství mocný, Musím to mluviti. A proto k krásně dámě V žalostné mé příčině Nesmím přistoupiti.

Pobožnost:

Nevěř a nemluv toho, By se tak díti mělo Od dámy pobožný. Tak jednou činívají, Který se vynášejí, Kavalírsky pyšný.

Ale který tak činí, Jsou pro zlato upřímný, Často jim přichází, Že je naděje zmejlí A co jsou milovali, To pryč jim uchází.

Nejníť, toť písmo pravi, Žádného bohatství stálý, Ale nebezpečný, A jako polní kvítky Vadnou krásné bylinky, Tak ono pomine.

Máme hojnost příkladů, Ale v tu krátkou dobu Některý oznámím, Kterak mimo naděje Statek neštěstí bere, V krátkosti promluvím.

Byla jest jedna dáma Krásná jménem Laryssa, Která Lenofonta Pro zlato a bohatství, Které velké množství Měl, zamilovala.

Ale nemoudře krásná Učinila Laryssa. Lechce se zavedla, Nebo jak Lenofonta Dostala, nežli mněla, Jinač se věc stala.

Přiala nemoc veliká Hnedky na Lenofonta, Krásu mu odňala, Tvář tak zmálomocněla, Až i na ni Larissa, Hleděti n«mohla.