str. 301
veliká vojna čtyř monarchů a každý bude se moci za šťastna pokládati, kdo bude od Prahy dvacet čtyři hodin vzdálen, jak Praha bude rozmetena a jak pojede jednou forman přes kamenný most, švihne bičem a řekne: »Tady jednou stávala Praha !« a pod. a pod. Leckde ještě kamna v této podobě jsou zachována, jen že nynější dědečkové neumějí již tak pěkně povídati jako ti dřívější.
Před touto periodou kamen byla prý kamna z pouhých tašek a přikládalo prý se do nich z venku. Ještě žijí pamětníci kamen takových.
Nad kamny napjata jest šňůra anebo zavěšena tyčka (bidlo), na-níž věsí se prádlo k sušení v zimě nebo při špatném poča'sí. Podél kamen bývá lavice, na níž hospodyně při kuchaření klade nádoby, necky a vály. Pod kamny jest výklenek pro dříví, které časem, je-li totiž vlhké, sušívá se na kachlovém svršku kamen čili na »svrchnici«.
Stůl velký, často jediný, umístěn bývá obyčejně v rohu, který tvoří stěna průčelní se stěnou vnitřní (tou, jež obrácena je ke dvoru svým průčelím). Podél těchto stěn postaveny jsou kolem stolu lavice asi v délce stolu. Nad stolem vznášívá se lampa na stropu zavěšená, která však jen málokdy bývá rozžehána (větším dílem zastane ji kahanec). Není-li lampy, bývá na skobce závěsní pověšena holubička, jejíž tělo tvoří »poucho« z vejce a křídla urobena jsou z barevného papíru.
Mimo to nalézají se ve velké »sednici« židle, postele (bývají obyčejně podél vnější stěny od kamen k oknům), »almaryc (skříně), prádelník a pod. nábytek.
Stěny ozdobeny jsou obrazy svatých, hodinami a nade dveřmi stkví se »Boží požehnání«. Ve mnohých staveních mívají buď na zdi nebo na stolku a pod. nábytku pověšenu nebo postavenu skříňku skleněnou se soškou Bohorodičky oblečenou ve fantastický šat s různými ozdobami. Před soškou tou bývá časem i lampička olejová, kterou v sobotu večer nebo o svátcích Mariánských nábožní obyvatelé rozžehají.
V oknech, v hořejších jich rozích zastrčeny jsou křížky z proutí svěceného na květnou neděli, v nichž zastrčeno jest po suchém listí dubovém, rovněž svěceném, aby do stavení neuhodilo. Obrazů nebo sošek národních hrdin a slavných mužů bohužel nalézá se po řídku, ač v srdci lidu našeho žije dosti vřelá pamět mnohých národních velikánů, zejména Husa s knihou, rekovného Žižky a Jiříka Poděbrada.
Velká »sednice« bývá leckde tenkou dřevěnou stěnou přepažena na dvě nestejné části. Menší část pak tvoří t. zv. výstupek, do něhož, ukládá se přebytečné »hamparádí«, aby velká světnice nebyla tuze přeplněna. »Výstupky« tyto bývají buď při vnější nebo průčelní stěně.
Kuchyň bývá odevzdána jedině svému účelu. Zde sází se do pece nezbytné při každé slavnosti a hostině koláče, zde mísí se chléb a pečlivá »mamička« dává první lekce své »holce« dospělé o jeho dělání a sázení jakož i o skládání dříví do pece ; zde v letě vaří se na plotno snídaně, «bědy a večeře obyčejně velmi chudé a v troubách pekou se vdolky, *rozpeky« (veliké vdolky) a buchty, zde i dobytku připravují se pokrmy,