Svatojosefská pouť v Praze jindy a nyní.

I ta Josefská pouť musik ustoupiti v Praze s historického místa před kapucínským kostelíčkem sv. Josefa na náměstí Josefském, rozvětvené síti drah elektrických a přestěhovali ji na náměstí Staroměstské. Jméno zůstalo, ale všecko ostatní již se zmodernisovalo . . . Procházel jsem mezi krámy

Svatojosefská pouť v Praze před 50 lety. Kreslil Ant. Gareis.

a prodavači. Pernikáři, bosenští medaři, vyvolávači s fíky, se zázračnými brousky, s lácí, jak za několik haléřů dostane se 5, 10, 20, 25 kousků: »Kdo to vidí, ten se diví; kdo to nevidí, ten se nediví, protože nic nevidí . ..« Střílny s terčem na pénovky dýmky, na terče pohyblivé, jenom že místo flašinetů vyhrávají do kuráže střelcům hrčivým, skřehotavým gramofonem.

Nevymizel ani kulturní přežitek pověry, která jde až do středověku. . Planetářka ve středu matičky Prahy, před radnicí Staroměstskou, v záři světla elektrického pokřikuje a láká (již ne »mládence a panny«): »Slečny, slečinky, co ste mladinky, i vy, páni, pánové, ať ste jaké stavové, a vás také, vašno-stové, dámy, buďte mi převelevítáni. Ten malinký čertíček (kartuzianek) —