str. 349
und Höfler, Deutsches Krankheitsnamenbuch 359b. Nach Grimm, Deutsch. Wörterbuch 6, 460, 3a stammt der Volksglaube aus der antiken Anschauung, die in die Leber den Sitz der sinnlichen Begierden und Leidenschaften verlegt (vgl. z. B. Gum tibi flagrans amor, et libido ... saeviet circa jecur ulcerosum Hor. Od. 1, 25). Auch in Holland heisst es von einem Wollustigen, er habe eine w. L. Wander, Deutsch. Sprichwörterlexikon 2, 1867. Nach heutigem jüdischen Glauben hat ein sanftmütiger, schwer zu erzürnender Mensch, der »keine Galle hat«, eine w. L. — Mit dem bisherigen steht wohl nicht im Zusammenhang die englische Anschauung, die Feiglingen eine w. L. zuschreibt, vgl. z. B. cowards, who have livers white as milk, Shakesp. Kaufm. v. Vened. III. 2, und die französische, nach der ein Sonderline' eine solche hat.« Dr. A. Landau.
Směs.
* Obyčej na sv. Jiří. Chce-li ten, kdo zaříkává krtice, boule, apo-stony, aby zaříkání jeho v příštím roce neminula se účinkem, musí časně ráno na sv. Jiří jíti a chytit krtka a zamáčknout ho prostředním prstem pravé ruky. Pak zaříkadla platí. Chce-li dívka hocha, který se jí vyhýbá, získati, musí chytit žabku rosničku před sv. Jiřím a dáti ji o půlnoci na sv. Jiří živou do mraveniště. Při tomto vkládání nesmí však rosnička zavolat, to by děvče do roka umřelo ! (Rosnička dá se tu do skleničky blanou zakryté, do níž se udělají tři otvory, aby mravenci dovnitř mohli!) Po uložení rosničky do mraveniště jde dívka po zpátku pryč a ani teď nesmí slyšet volat rosničku, sice by ji duchové roztrhali. Když dívka myslí, že by již as rosnička od mravenců masa zbavena byla, jde opět o půlnoci a vezme si z kostiček rosničky buď jednu lopatku či háček, dle potřeby. Dotkne-li se, zachytí-li hocha žádaného háčkem tímto — bude její. Lopatkou takto získanou sprostí se děvče hocha nemilého, který se mu láskou svou vtírá, (Hostíce u Horažďovic.) J. Horký.
* Koupání velikonoční na Slovensku. »Již o velikonoční neděli večer a v noci chodí mládenci od domu k domu oblievat dievčence a to je gazdina počastuje nějakým tým osúchem (koláčem) a hriatým (upáleným cukrem, zbarvenou kořalkou), ale hlavní polívání je až v pondělek odpoledne. Tu žádné děvče, nemusí-li, z domu nevyjde, neboť sotva že vykročí, jíž je shlédnou číhající kúpači a tu pak nastává divoký hon. Se smíchem, křikem a výskotem ženou se za ní a ten, jenž je chytí, nese je bez milosti a milosrdenstva do potoka středem vesnice tekoucího, v jehož často ještě ledové vodě skoupají se oba, neboť silné zdravé děvče nedá se tak lehce do potoka hodit, ale chytíc hocha okolo krku, strhne jej tam sebou. Pravila jsem, že nemusí-li, žádné děvče v ten den z domu nevyjde, však tu musím i podotknouti, že si každá záminku k vyjití hledá, neboť čím častěji okusí studenou lázeň, tím větší čest to proň;
|
