Časové zprávy.

* Red. Fr. Krets o lidovém umění na schůzi sdružení moravských umělců výtvarných. V Hranici sešli se umělci moravští ku valné hromadě a vážnému jednání, vedle jiného o zachování lidového umění. Ze schůze zajímá nás a týká se našeho programu přesvědčivý výklad vynikajícího znalce a ideálního nadšence, spolupracovníka našeho, p. redaktora Fr. Kretze z Uli. Hradiště. Red. Kretz od let, v době, kdy národopis (smím-li říci) nebyl ještě v módě, pilně sbírá památky umění lidového a umí je vykládati i horovati pro jejich zachování a oživení. Hranická jeho přednáška znovu dokázala, jaký organisační talent, podporovaný rozsáhlými zkušenostmi, vězí -v upřímných, nezištných snahách posud nedoceněného prvního znalce hlavně keramiky lidové. Na schůzi přednášel red. Kretz (viz feuilleton Selských listů, 1911, č. 76, laskavé nám zaslaný od p. Rud. Janovského z Holešova) o zaniklé výrobě keramické na Moravě: Théma rozdělil na dva díly: selskou keramiku a továrenskou. Selská keramika sahá až do nejstarších dob, kdy byla primitivní a pak se vyvíjela v opravdu uměleckou a teď se zvrhla ve výrobu převážně továrenskou, u níž začasto není žádných stop po umění. V době primitivní domácké hrnčířství tvořilo všechno, čeho bylo potřebí k živobytí. Bylo primitivní, ale nepostrádalo svého osobitého národního typu. Přesné údaje máme z 11. století z r. 1078, kdy na Kláštero-Hradisku u Olomouce nalézáme dva odborné hrnčíře, a pak r. 1229 u kláštera komárského u Brna, kde byla již rozsáhlá hliniště. Hrnčířství se pak soustředilo do mést, kde hlavně kvetlo kamnářství. Výroba na venkově i v městech byla však po stránce umělecké konservativní. Převrat nastal r. 1526. Tehdy přišli na Moravu Novokřtěnci čili Habáni ze Švýcarska a Německa. Usadili se u Mikulova, Slavkova, Podivína a jinde, celkem obsadili 23 osad. Habánové znamenitě ovládali hrnčířství, zejména techniku hrnčířskou', která byla docela jiná než domácí. Jejich výrobky měly lepší glasuru a formu, měly styl, dekoraci, malbu, jasnější lesk a pevnost, jimiž překonávány byly výrobky domácí, které zápasily s obtížemi polevu. Habáni neměli žádných značek, pročež podrobnější topografické určování nám schází. I po výrobcích na Moravě marně se pídíme, nebo když jich najdeme, je to řídkost. Za to je v Německu plno moravských vzácných věcí. Z první polovice 17. století máme velice krásné dekorované talíře v barvě modré, zelené a žluté. Ornamenty jsou květy, věnečky a letopisy. Džbány jsou podobné v dekoraci a malbě talířům, a tato methoda zůstala také v uherském Slovensku. Výrobky své vyměňovali Habáni za sůl a jiné domácí životní potřeby, zvláště Habáni vyškovští. Pracovali však také na zakázku, a tu jsou jejich výrobky mnohem cennější, poněvadž jsou umělečtější formy a stylu. Typy a způsoby dekorativní přinesli si Habáni ze své domoviny, takže nejsou moravské původní. Oproti moravským mají habánské výrobky dokonalost, mnohostrannost a dekora-tivnost. V 18. století se Habáni, kteříž byli komunisté, právě pro komu-