a tancují. Zachovává se pak ten obyčej ode všech Rusanů vesměs za několik nedělí, nejvíce okolo památky svatých Petra a Pavla, apoštolův Páně.«7)

Srovnání obou zpráv českých s ruskou ukazuje shodu podivuhodnou a netušenou. Jest ovšem pravda, že houpačka a houpání ve volné přírodě není nic zvláštního, avšak když uvažujeme, že jak obě zprávy české, tak i ona ruská mají houpačku a houpání za slavnostní příznak — u nás svátku onoho, na Rusi času kolem něho, tedy doby delší, nemůžeme jinak než pozastaviti se nad srovnalostí tak vzácnou v témž obyčeji a témž čase, ač v končinách Slovanstva krajně odlehlých od sebe. Tam na Rusi byl přežitek onen znamenitě uchován ještě ve věku XVI., u nás ovšem podle zpráv pozdějších o celá dvě století, spatřujeme jej značně omezený a vybledlý.

Ukazuje k tomu, co jsem napsal před lety v časopise tomto o postýlce svatojanské8) a o kupadlech v Čechách, již podle názvu shodných s ruským kupalem, neváhám vysloviti domněnku, že houpání současné s oběma obyčeji, bylo asi přežitkem zajímavým z dávnověku. Zdali trvá obyčej ten na Rusi dosud anebo zdali se vyskytuje též u jiných rětví slovanských, nemohl jsem zjistiti z nedostatku literatury jinoslovanské. Poznatek náš nepozbývá tím ceny, ale může naopak vésti k nové a zevrubné úvaze srovnávací o zvyklosti, projevující radost a bezstarostnost při několikadenních slavnostech slunovratu letního, na počátku léta mnohoslibného), kdy příroda otvírá dobrotivě štědrou ruku, aby začala rozdávati dary lidstvu k výživě celoroční.

1816 d. 3. února v Heřmanicích, Učitel Josef Paulišta žádá, aby chalupníci s přiškolených obcí dřiví pro školu poráželi, poněvadž si nemůže platiti h tomu nádenniky. — Slavný ouřad vrchnostenský! Poněvadž dle školního patentu všecky kolatorní obce jak sediaci tažní tak chalupníci ruční práci, jak mnoho ke škole potřeba jest, konat mají, sám pak učitel (dle několik let trvalého obyčeje) nádenniky takové ze svých skrovných příjmů zvlášť v nynější drahotě platit již víc nemůže, z těch příčin učitel Hermanský s nejhlubší ponížeností prosí, aby slavný ouřad vrchnostenský obcím kolátory Hermanské naříditi ráčil, by mimo obyčejných fůr, které sediaci každoročně pro školní drva odesílají, takové