Rozšíření písní umělých mezi lidem českým.

Ve druhém vydání písní z roku 181924) uveřejněna po prvé lyrická skladba Hankova »Nářek«. (Sv. L, str. 9.) Tato píseň zpívala se asi před deseti lety na Podřipsku, ovšem změněna. Upraveny jsou slovosledy, a k vůli nápěvu vypuštěn vždy jeden verš, tak že z pětiveršové sloky udělána čtyrveršová.

Hanka:

1. Ach hory, hrozné hory, ach slyšte žalost mou, vám jedno mezi tvory, vám prevysoké hory, vám svěřím stížnost mou.

2. Vy znáte srdce moje, vy znáte něžnost mou, vy znáte kruté boje, jež veďo srdce moje pro lásk'. velikou.

3. Vy znáte hocha mého, ach, hocha krásného, vy znáte sliby jeho, vy znáte nevěrného, vy znáte zrádného!

4. Ach, kdo mně pomoc může, mne svět již netěší, já svadnu jako růže, ach, kdo mně pomoc může, ach, kdo mne potěší.

Var. a.

1. Ó hory, krásné hory, vy znáte žalosť mou, ó prevysoké hory,

vy znáte tesknost' mou.

2. Vy znáte muže toho, který mně lásku lhal. vy znáte nevěrného,

který mně oklamal.

3. Jen ten mně pomoct může, jen ten mně potěší,

neb vadnu jak ta růže

v tom horském zátiší.

Uvedu nyní píseň, kterou též možno pokládati za variant Hankovy básně. Z původní skladby vyňaty některé verše a svity v píseň jinou, tvoří zajímavý příklad pro tvorbu lidové písně. Zbytky původní vyznačuji písmem ležatým. Nápěv jest chatrná skladba taneční, proto ho neuvádím. Físeň ta pochází ze Zlosejna a zní :

Vy hory, doly dálné, vy znáte žaly mé, vy znáte kruté boje, jež tíží srdce mé. Vy znáte hocha mého, Toníčka milého, mj znáte sliby jeho, synáčka zrádného.

On žije v dálném kraji, a na mně zapomněl, on zapomněl již na tu, kterou tak v lásce měl. Kdo mně teď líbat bude, kdo roně teď potěší, já vadnu jako růže, mni svět nic netěší.