třetí. Se žádnýma kamarádi dokonce nedržeti, karty, kuželky, kostky a jiné všechny hry se tuto přísně zapovídai; pakli bys toto cechovní poručení přestoupil, a neposlechl, tehdy cechovně trestán a pokutován budeš.

Povinost vyučence. Go mládenče! Poněvač že ste se vyučil, povinost jest vaše, abyste se choval jako na jednoho řemeslníka patří a sluší, pobožně, poctivě a pořádně. Item abyste na vandr šel a dobrý lidi poslouchal, a řemesla se, jak náleží, vyučil, abyste od něho někdy mohl živ býti a dobrým lidem posloužiti. Poděkování všem pánům mistrům.

Povinost mistrova nad učedlníka. Naproti tomu též panu mistrovi se tuto nařizuje a poroučí. Poněvač jest sobě tohoto učedlníka na starost a do učení vzal, aby jej ke všemu dobrému vedl a učil, obzvláštně řemeslu, aby napotom jeho náklad, jak vod učení, tak také cechu zmařený nebyl, z kteréhož tohoto všeho nákladu, lermistr u Boha a u cechu odpovídati bude museti.

Letos (1911) zaplály na návrších v údolí Berounky, od Zdic až skoro ku Praze, před 1. květnem večer malebné ohně filipojakubské. Děti i dospělejší mládež »pálili čarodějnice«. V okolí Prahy nejbližším objížděli návrší hlídky policejní a zamezily slavení starodávného přežitku obyčejového. Na venkově i v sousedství tedy Prahy, všecky zápovědi úřední, zákazy školské i výčitky mravokárcu nevyhladily z lidového podání tohoto starobylého obyčeje.

Getla jsem nedávno knihu Fr. Tomsy, vydanou roku 1794 v Praze a znovu potom r. 1820, s názvem: Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži v pronikavých příkladech a 16 obrázcích, kteří je vysvětlují. Tomsa upravil výstražnou tuto knížku z německé předlohy.

Český Lid uveřejnil již doklady, jak ještě v letech devadesátých minulého století vydávali z hejtmanství, zvláště na Moravě, vyhlášky proti pálení ohňů svatojanských. Poučný doklad zachován u Tomsy, jak brojila proti svatojanským obřadům souhlasně s duchovenstvem škola, jak výchovné spisy pro mládež barvami hodně černými a křiklavými odstrašovaly děti od pálení ohňů svatojanských. Rozmlouvá tu rozšafně otec se svými dětmi, předkládaje jim a vysvětluje výstražný obrázek (srvn. naše vyobrazení). Používá všech motivů, jimiž by odvrátil strachem před požárem, před bolestí, upálením, před zmrzačením, dětskou duši od záliby v pálení ohňů a tanci kolem hořící hranice i záliby v skákání přes plameny šlehající. Všecko líčí hrůzně, překresluje, napíná a přepíná. Na obrázku chytá s^e každé podrobnosti, aby vystihl svým líčením vše, co by uvarovalo děti před pálením ohňů na sv. Jana blízko chalup s doško-